Pokoj

Na jevišti se sešly mé oblíbené herečky, aby předvedly pozornosti hodné výkony, to vše bohužel v inscenaci, jež je příliš přímočará a bezzubá na to, abych mohl o celku pět ódy.

Nápad postavit před diváky pět výjimečných žen, aby si obhájily svůj nárok na věčný klid, je sám o sobě zajímavý. Škoda jen, že autorky nezapracovaly více na textu a na monolozích jednotlivých dam (nejsem si jist, zda divák neznalý osudů těchto žen, z výkřiků postav pochopí, co se mu snaží sdělit). Všechny herečky sice podaly úctyhodné výkony (skvěle si vedly především I. Uhlířová a J. Stryková), nicméně v mezích možností nabízené látky. Mrzí mě ona promarněná šance, zvláště pak v druhé nicneříkající části.

Zajímavý námět o pomíjivosti světské slávy, o životních traumatech pěti žen zvučných jmen, a hlavně pak o tom, že by jejich duše rády po smrti došly pokoje. Snaha zapojit co nejoriginálněji pohybovou, scénickou a hudební složku úplně nevyšla, místy se děj jejich vlivem spíše tříští. Boj pěti duší o pokoj mohl být silným až katarzním zážitkem, který se ale zřejmě u málokoho dostaví. Herecké výkony všech aktérek jsou ovšem pozoruhodné.

Pět hereček ztvárňuje pět slavných osobností. Snaží se jednotlivě zaujmout diváky a přesvědčit je, aby pro ně o přestávce hlasovali. Ve druhé části pak do „pokoje“ vstoupí osobnost, která dostala nejvíce hlasů, může být vždy jiná. Zajímavý nápad, navíc docela překvapivá a vtipná pointa v závěru. K samotnému ztvárnění mám jisté výhrady, zejména k režijnímu a autorskému uchopení. Podle mého názoru jsou některé z osobností vykresleny a zahrány příliš jednostranně a nedostatečně výstižně. Mě osobně nejvíce zaujal pohled na Toyen (J. Stryková) a Marilyn Monroe (M. Procházková).