Fernando Krapp mi napsal dopis

65 % Silně režisérské divadlo, v němž jsou herci plátnem, na něž Michal Zetel promítá své momentální nápady a asociace. Osobně nemám "polystylizační" přístup moc rád, protože v něm často kvantita nahrazuje kvalitu, v tomto případě to ale vcelku funguje, autoritářské režijní vedení koresponduje s Krappovým chováním k manželce, střet různorodých přístupů pak odpovídá odlišným pohledům na svět ústředního páru. Přesto mi však některé momenty (nejvýrazněji psychiatři à la Pat a Mat) přišly příliš přes čáru.

65%. Zdařilá dramatizace novely. Moderní výprava posunula děj do dnešní doby. Tím režisér přirovnal Krappa k současníkům obávajícím se přiznat cit a Krappovo manželství ke vztahům zbaveným citových projevů, jejichž rádoby pokroková volnost může někdy být jen mondénní pózou. Režii by se dala vytknout občas přehnaná potřeba ironizovat a „shazovat“, ale přes únosnou míru byl pouze jediný okamžik s ustavičným opakováním stejných slov. Výborná K. Zetelová. Jednotvárně se projevující L. Rieger ze zajímavého charakteru nevytěžil vše nabízené, ale smysl postavy vystihl.

Režie vlastně vzácně odpovídala samotnému příběhu. Zetelovo přesně vykalkulované vedení herců, střídání nálad a žánrů (za pomoci promyšleného hudebního podkresu) ještě více zvýraznilo Krappovo účelové jednání. L. Rieger dokázal v roli Krappa působit přesvědčivě „nenápadně“, ale zároveň bylo jasné, že právě on je tím, kdo má vše pod kontrolou. M. Zetel našel přesnou míru, jak příběh inscenačně ozvláštnit, a přitom jej zpracovat tak, aby byl výsledek skousnutelný pro co nejširší spektrum diváků. A ono to prostě i s těmi všemi nejrůznějšími zcizovacími efekty a režijními „výmysly“ zafungovalo.