Je to možná (tedy určitě) ostuda, ale jako milovník divadla jsem neznal inscenaci, která od roku 2012 oběhla několik českých divadel. Až když mně „vítr" zavál do Liberce a v krásném Šaldově divadle právě reprízovali tuto dnes již slavnou inscenaci, mohl jsem se na ni podívat.

Je asi nošením sov do Atén, když zopakuji, že jde o adaptaci novely Charlese Webba, kterou vytvořil Terry Johnson z původního filmového scénáře Caldera Willinghama a Bucka Henryho. Divadelní hra slavila úspěch v Londýně i na Broadwayi a v roce 2012 se dostala i k nám (Městské divadlo Kladno, Západočeské divadlo v Chebu, Klicperovo divadlo v Hradci Králové). V Divadle F. X. Šaldy v Liberci hra měla premiéru v červnu 2016.

Stručně o ději komedie. Ta je snad dostatečně známá i díky americkému filmu z roku 1967, který režíroval Mike Nichols. Mladý absolvent prestižní univerzity, se vrací domů k rodičům, kteří pozvali na oslavu své nejlepší přátele. Oslava ale neprobíhá tak, jak si rodiče představovali. Podle jejich syna totiž vůbec není co slavit. Má jinou představu o životě než najít si výnosné místo a spokojeně zestárnout. Chce zažít něco opravdového. Zavře se u sebe v pokoji a oslavu bojkotuje. Stane se ale něco nečekaného. Vrstevnice Benjaminových rodičů, paní Robinsonová, pravidelně mírně opilá, mladíka svede. Situace se ještě zkomplikuje, když se Benjamin zamiluje do Elaine, což je dcera paní Robinsonové. A je zaděláno na sérii trapasů, vášnivých projevů, no prostě série průšvihů, na kterých se divák srdečně baví.

Na takový typ komedie musí být patřičně připraveni interpreti, protože jak říkával Jan Werich, lidi se smějou, když je fór na pravým místě a fajn si tam zalehne. Absolvent Bejamin Jakuba Albrechta byl bezradný a naštvaný, dokud nevzplane opravdivou láskou a v ní vlastně objeví smysl svého života. Paní Robinsonová, to je vděčná role a je cítit, s jakou radostí tu trochu opilou a panovačně svůdnou ženskou hraje Veronika Korytářová. Elaine, její dceruška v podání Karolíny Baranové je skutečně příjemně svůdná a nedivíme se, že se do ní nešťastník Bejnamin zamiluje. Benova matka i otec, klasičtí měšťáčtí rodičové hrají to, co je jim předurčeno, a Václav Helšus i Štěpánka Prýmková, jsou trpící rodiče jako z velké knihy bontonu. Kontrastní situace, které využívá režisér Šimon Dominik, jsou založeny na situační komice a umožňuje ji docela nápaditá výprava Karla Čapka. Na scéně jsou obrovité tvarovatelné polštáře, ze kterých lze vytvořit postel i křesla se stolkem, v těch polštářích se herci válí, ukrývají nebo jsou předmětem konfliktů. Komično, lehká zábava, pod kterou přece jenom cítíme nenaplněné touhy a představy protagonistů, to dělá ze hry Absolvent docela hodnotnou zábavu. Není to jenom komično pro komično. Ty touhy, které se protagonisté pokouší realizovat, jsou i naše touhy a možná je o čem přemýšlet...