Progresivní divadelní proudy již daly vzniknout mnoha etablovaným scénám, kde jsou pěstovány takové ty onačejší formy divadla. Více či méně sdělné, nezřídka častované jako intelektuálština, přijímané s frenetickým nadšením (když tvoří lidé, kteří skutečně patří do první ligy nezávislého divadla) nebo také přijímané s nadšením (když rozlišovací schopnosti publika zrovna v tu chvíli nerozliší, že jim cosi předváděla až třetí liga). Do prostorů, které jsou Mekkou příznivců nezávislé kultury, se chodí s pozitivním naladěním, s empatií pro cokoliv, co je zkrátka jiné, proto šťoura to zde bude mít vždy těžké.

Po delší době jdu za nezávislým divadlem jinam než do obligátního Alfreda ve dvoře. Studio Alt@ se nachází nedaleko od něj. Od zastávky tramvají Výstaviště myší dírou kolem autobazaru do areálku, který bůhví čím býval, asi zde fungovaly jakési sklady. V jedné z menších hal to je. I v třeskutém mrazu diváky uvnitř vítá teplo, židličky v hledišti jsou natěsnané, na nich se tísní pospolitě natěšení diváci. Na prostorném a velmi dobře nasvíceném jevišti se odehraje představení skupiny NANOHACH Brut.

Na počátku všeho dění je líný shluk těl tanečníků. Až postupem času se rozpojil a začal okupovat prostor a proměňovat pozice. Viděl jsem syrové fyzické divadlo detailu, momentu, gradace, ztišení. Připomínalo mi to pulsující hmotu, která se rozprskla, aby hledala vztah k nám, protože taky jsme shlukem čehosi. Taneční techniku posoudit sice neumím, jen mohu subjektivně plácnout, že byli na jevišti performeři, kteří různé stavy transu úspěšně přivádějí do nekoukatelné křeče, naopak jiný tanečník svým výrazem a provedením náročné choreografie zaujme okamžitě.

Brut je divadlo ryze abstraktní. Tvůrci mají štěstí, že dopředu avizovali, že nepůjde o příběh, jinak bych rejpal ve stylu, že divadlo bez příběhu často ztrácí smysl. Brut pracuje s živočišnou emocí, soustředěním na detail, spontánní výbušností a také zastavením času a pomalostí hraničící s nudou. Co jaké konkrétní pohybové vzorce měly říct, ke mně nedolétlo. Zkoušel jsem Brut vnímat jako celek a myslím, že velmi vtipný závěr mi dal několik odpovědí, o čem se hrálo.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 60 %.