KOUŘ se natáčel v Ostravě a sem se také po čtvrtstoletí vrací. Už ne jako film, ale scénická verze s navazujícím dějem. Adaptaci pro Divadlo Petra Bezruče zpracovali a režie se ujali dva mladí úspěšní tvůrci Adam Svozil a Kristýna Kosová a hře dali podtitul RYTMIKÁL POST-TOTALITNÍHO VĚKU. Jejich groteskní obraz současných poměrů a mravů se nápadně podobá těm, jaké ve filmu zachytili Lumír Tuček a Tomáš Vorel, a působí tak naléhavě, až z toho mrazí. Inscenace měla premiéru 23. listopadu.

Film měl pohnutý osud, scénář vznikal za normalizace a narážel na překážky, až nástup nového režimu umožnil přidat úderný závěr. Do kin však přišel v nevhodnou dobu a propadl, mátla jeho skepse i nezvyklá forma a ovšem i to, že tehdy se diváci vrhli na dříve nedostatkové západní filmy. Teprve později došla obliby sklepácká poetika, revoluční nadšení opadlo a to vše filmu vdechlo nový život, stala se z něj kultovka, songy a hlášky zlidověly.

Divadelní adaptace je variací původního scénáře, situace a peripetie děje jsou obdobné. Zůstaly populární songy a texty i rozvrh postav, změnou je to, že místo muže nastupuje do podniku žena. Převzata byla filmová hudba Michala Vícha, citlivě ji doplnil Jakub Kudláč. Jeviště vyplňuje technicistně chladná scéna Adriany Černé, uprostřed stojí stoly s notebooky, v pozadí je kout ajťáka, vlevo kuřácká budka, vpravo rýsovací prkno, v pozadí schody nahoru do velínu a vedle nich ční vysoká okna s průhledem na komíny. Až později se ukáže, že úplně nahoře mimo scénu je kotelna - anebo snad i pomyslná revoluční tribuna?

Hra začíná tam, kde končil film, skandování "Má to cenu!..." slábne a zůstane jen "Má to cenu?". Pozdní reálný socialismus je vystřídán pozdním kapitalismem, skoro nic se nezměnilo, ani lidé, jen totalitu ideologie vystřídala totalita kapitálu. Ve známém rytmu se v podniku odvíjí parafráze původního děje. Pár postav ťuká na počítačích, ajťák sedí u obrazovky, je tu kreslička a uklizečka, sekretářka občas hlásí stav ovzduší.(Někteří mají astma, stříkají si, pak si nasazují masky, dokonce oblékají ochranné kombinézy). Dva šéfové v kukani nahoře vyslechnou z reproduktoru pokyny ředitele, sestupují dolů a vládnou. Stereotyp přeruší příchod nové inženýrky, padají sexitické narážky, začne nadbíhání. Ta dostane známý úkol, jak odstranit kouř...Hra ústí do šokujícího závěru, kdy se ozve hlas nového čínského ředitele a za okny se objeví veliké čínské vlajky.

Největší prostor z herců má Ondřej Brett jako šéf Karel, energický a prohnaný happiness manager, v jedné osobě ztělesňuje i filmového diskžokeje Arnoštka. Jeho narážkám čelí nová inženýrka Mirka, kterou Markéta Matulová ve své první velké roli ztvárňuje jako rozvážnou a sebejistou. Spojenkyně nachází v odvážně kritické kresličce Lidušce Marcely Čapkové a v hořce upřímné, drsné a nezdolné uklízečce Bětušce Kateřiny Krejčí. Mimo ně proplouvá Marcelka Markéty Harokové, mondénní sekretářka a patetická hlasatelka.

Jako poněkud upozaděný technický šéf Rudolf se dobře uvedl nový člen souboru Vojtěch Johaník. Další mužské postavy tvoří trochu podivínský, výbušný ajťák Táda Michala Sedláčka, frajersky suverénní Kotě Vojtěcha Říhy a snaživec Lůďa Jakuba Burýška, nesměle usilující o Mirku. Ředitel Norberta Lichého je přítomný jen hlasem z reproduktoru, který se posléze změní v sípání, kotelník Václav Lukáše Melníka se jen ukáže s krátkou poznámkou. V dialogu se objeví narážka na jiného Václava, který kdysi sliboval a na ně zapomněl.

Oproti filmu je v adaptaci zdůrazněn ženský prvek, přitom nejde jen o ústřední postavu, ale i další dvě ženy jsou odvážnější a lidsky opravdovější než jejich mužské protějšky, konformní a vůči ženám většinou povýšenecké. KOUŘ promlouvá o vážných věcech nevážně, vady na kráse dneška odhaluje skrze groteskní situace, aby vyznění převrátil do chmurné vize předjímající totálně globalizovanou budoucnost. V dramaturgii DPB lze ocenit, že i ty komediálně laděné inscenace se vztahují k současnosti, problémům společenským a morálním. Výsledek je pak přesvědčivý díky přesně zaměřenému úsilí realizačního týmu a sladěnému souboru, jemuž text padl na míru.

                                                                          Milan Líčka