"Když vztek jak pára v kotli bez ventilu vře a napíná se potají, přijde muž. Má v mlze zahalenou tvář a tisíc jmen. I Krysař mu říkají."

Krysař svou pouť na muzikálovém poli započal před mnoha lety - od září 2017 ji podstupuje v aktuálním nastudování v divadle Kalich. A právě tuto pouť jsem pro její "dechubraní" absolvoval spolu s osudy všech postav již několikrát a dojmy jsou natolik silné, že si je neodpustím rozepsat trochu šíře.

Autorská muzikálová prvotina Daniela Landy neztrácí na aktuálnosti. Jeho hudba a texty mají výrazný rukopis a těší mne, že zde jako v jiných muzikálech, není pravidlem užívání tří hudebních motivů po celou dobu.

Režie paní Mirjam Landa je tady skutečně plná. Pracovala i s roličkami jednotlivých členů company, takže nikdo nemá prakticky šanci nudit nebo nečinně postávat na jevišti. Velmi jí dopomáhá choreografie Lindy Rančákové, která například pro postavy Zlodobra a Dobrozla přichystala i úklad v podobě šálů, který je v choreografiích českých muzikálů milým osvěžením.

Scéna Martina Černého není překombinovaná, nýbrž velice funkční. Atmosféru skvěle dotváří kostýmy Romana Šolce, který přehledně rozlišil původní obyvatele od přistěhovaleckých Ostrovanů.

Titulní roli ztělesňuje především Přemysl Pálek. Dokonale démonický, precizní po všech stránkách. Herecky i pěvecky exceluje. Oproti němu jeho understudy Oldřich Smysl je poněkud tajemnější, záhadnější. Je škoda, že má Smysl opravdu minimum příležitostí se v roli představit. Oba jsou fenomenální.

Jako Osud se v představení objevují Robert Jašków a David Suchařípa. Zatímco Suchařípa je většinu času poněkud chladným hybatelem děje, který lidi bere spíš jako břímě, které mu bylo uloženo, Osud Jaškówa jako by dával najevo, že ho vlastně baví hrát si s lidmi.

Postavu Osudu neodmyslitelně doprovázejí taneční role Zlodobra a Dobrozla. Respektive Zlodobračky a Dobrozláka. Obě role mají mimo jiné v popisu práce jakési nonverbální komentování děje. Standardně dobří jsou Zuzana Havrlantová, Jakub Dvořák i Jiří Minařík. Helena Nováčková taktéž dobrá, jen jsou trošku patrnější rezervy s výše zmíněnými závěsnými šály. Opravdový život ale těmto dvěma "dětem" dokáží vdechnout Dominika Červinková a Karel Jinda. Opravdu vyprávějí příběhy svých rolí, skvěle na sebe i okolí reagují a oba mají pár momentů během představení, kdy si dovolí zariskovat něčím, co jejich alternace nedělají - tím vytvoří efekt, který vždycky vyjde.

O hlavní ženskou roli - Agnes - se dělí tři dámy a stálice české muzikálové scény. Každá pojímá svou Agnes jinak. Agnes Alžbety Bartošové je poněkud ostřejší, než jejích alternací. Působí jako temná žena, která jako kdyby s příchodem Krysaře poprvé pocítila cit. Zatímco v jiných rolích se jí daří potlačit slovenský přízvuk, u Agnes se jí to ne vždy podaří, leckdy ujede slovenské slovo, což je v daný moment rušivým faktorem. Podstatně oduševnělejší Agnes je Marie Křížová, která svým silným hlasem a suverenitou dokáže naplnit divadlo Kalich až po okraj. Proti Bartošové skvěle reaguje na situaci - na první pohled jí věříte, že ji Krysař "uhranul" a při skladbě Nenávistná II. jí věříte pud sebezáchovy, který Agnes Bartošové postrádá úplně. Třetí a herecky nejjistější Agnes je Kateřina Bohatová. Její Agnes je opravdu očarovaná. Při Zvrácené touze od první do poslední vteřiny bytí na jevišti je k vidění zlomená žena, která sama sebe staví před závažná rozhodnutí. Při závěrečné scéně se do poslední chvíle vzpírá rozbouřenému lidu. A věříte jí to.

Rybáře Štěpána a jeho ženu Štěpánovku ztvárňují Roman Tomeš v alternaci s Milanem Peroutkou a Kateřina Steinerová s Barbarou Chybovou. Tomeš je vždy pěvecky i herecky absolutně suverénní. Peroutka má dny, kdy je skvělý, ale i reprízy, kdy lehce kazí dojem těžkou uvěřitelností. Kateřina Steinerová je dokonalou Štěpánovkou - při Nenávistné je hrdá a nezlomná, při skladbě Sbohem jí věříte každý (byť minimální) pohyb a divákovi v jemných detailech umí zprostředkovat přerod ze silné ženy v osobu, která byla svým mužem postavena před ultimátum. Oproti ní Chybové Štěpánovka je o poznání bojovnější. Působí, jako by se nikdy nechtěla před nikým vzdávat. A nemůžu si odpustit... Chybové Štěpánovka zraje jako víno. S každou reprízou přidává drobné herecké nuance, které jejímu podání rozhodně napomáhají.

Poslední sólovou ženskou rolí je Agnesina mladší sestra Rózi. Už při první repríze, kterou jsem viděl, mě mrzelo, jakou nálož dostala z různých kritik Anna Julie Slováčková. Její Rózi je herecky bravurní - je si vědoma situace. Přesto, že má ráda svoji sestru, cítí, že se blíží konec. Pěvecké party zvládá velmi obstojně. Charlotte Doubravová je Rózi laskavou, ve zpívaných částech ji drží zajímavá barva hlasu. Poslední Rózi, která naskakovala do představení v únoru 2019, je Elis Ochmanová, která je pěvecky nejjistější a herecky si umí s minimem prostoru vyhrát. Každá z těchto tří alternací má divákovi co nabídnout. Ovšem nejsilnější moment mají všechny při poslední scéně, v níž se Rózi na jevišti objeví. Sólovou skladbu Rózi považuji i díky nim za jednu z nejkrásnějších v celém díle.

V roli Starosty, otce Agnes a Rózi, se představují Martin Zounar, Jan Apolenář a L. W. Frenk. Martin Zounar je silnou osobností, pěvecky slabší, ale na jeho podání role Starosty to téměř nic neubírá. Jan Apolenář je oproti němu jistější v pěveckých partech, ale nevyhne se lehkému přehrávání, zejména v první scéně, v níž se objeví. Frenk je zlatou střední cestou. Jeho Starosta je charismatickým mužem, který je herecky uvěřitelný a výborně zpívá.

Bez alternace se v roli Hostinského objevuje Henrich "Heňo" Šiška. Jeho postava do děje vnáší nenucený humor, skvěle zpívá a je chamtivým ostrovanským patriotem každým coulem. Je nezaměnitelný.

Na komických dvojrolích Sluhy/Vraha (Daniel Sobotka a Jan Vlas) a Opilce/Vraha (Martin Sobotka a Pavel Dytrt) leží nelehký úkol všech muzikálových často pseudokomických dvojic. Především pobavit. Zde jsou ale role napsané natolik s citem, že není možné si tuto dvojici nezamilovat. Jan Vlas a Martin Sobotka odvádějí své divadelní standardy, kdy oba skvěle hrají i zpívají. Pro Daniela Sobotku je tato dvojrole první divadelní zkušeností a nutno podotknout, že se šance chopil fenomenálně. Ze svých rolí ždímá maximum, je uvěřitelný a pěvecky zajímavý. Postava Sluhy má navíc na svědomí poslední, divácky velmi atraktivní, výstup před přestávkou. Pavel Dytrt je ze zmíněné čtveřice nejslabším. Jako Opilec je málo uvěřitelný a dokáže během vteřiny "vystřízlivět". Nicméně jako Vrah se s každou reprízou zlepšuje a v druhé půlce představení tak odvádí příjemný výkon. 

Jako Jakub se na prknech Kalichu objevují Felix Slováček jr. a Jakub Šlégr. Oba Jakuba pojímají velmi mile. Herecky i pěvecky jsou příjemní, avšak Slováček je má oproti Šlégrovi pomyslné nespecifikovatelné "něco navíc".

V roli Ženicha/Rychtáře se objevují výše zmíněný skvělý Oldřich Smysl a neméně výborný Richard Bergman.

Celým muzikálem (převevším v rolích původních obyvatel a "stínů") prochází perfektně sehraná company. Všichni členové company tančí a zpívají co jim síly stačí a dokonale dotvářejí celek. Zejména při obou Nenávistných, Krysaři a Osudu a Udeří-li bouře jsou absolutně bechberoucí. Pro mě nejvýraznějšími členy jsou Michal Pribilynec, Lenka Návorková, Barboa Březinová, Jiří Marek a Lukáš Sedláček.

Děkuji všem tvůrcům, technikům, inspici a interpretům za inscenaci, která bere dech.

"Krysaři, píšťalu!"