Na začátku mi dovolte, abych vám pochválil volbu profese. Kapacita divadelních hledišť je omezená, paměť diváků chatrná a bez vás by budoucí generace teatrologů jen smutně civěly do tmy. Nehledě na to, že zaznamenávání divadelního zázraku je uměním samo o sobě!
Neb živé umění je křehké jak domek z ohraných karet, dovolím si v tomto dopise jakožto veterán zákulisí napsat pár rad, jak zmíněný domek nezbořit.

1. Byli-li jste pověřeni zdokumentováním divadelního představení, doražte v rozumném časovém předstihu a seznamte se s inscenačním týmem. Lidé rádi vědí, kdo a proč je fotí, vy se zase dozvíte mnoho praktických informací (třeba odkud a co fotit) a bude to první krok k tomu, abychom se všichni měli rádi. Nebuďte jako Dragan Dragin.

2. Pokud z nějakého důvodu (přebíháte z tiskovky, jste mamlas nebo je vám to jen prostě u prdele) dorazíte až mezi posledními diváky, honem si najděte vhodné stanoviště. Volit můžete mezi jevištěm a hledištěm, já důsledně doporučuji to druhé. Je-li vám hranice mezi těmito prostory nejasná (je to site-specific nebo jste v divadle poprvé), držte se zkrátka blízko divákům, avšak mimo jejich zorné pole. Většina z nich se nepřišla koukat na vás, byť vás tento fakt může udivovat.
Pokud se nemůžete udržet a musíte s foťákem šamtat tam, kde nemáte co dělat, zkuste alespoň koukat pod nohy. Co kdyby tam byly připravené provázky ke spuštění jevištního zázraku a zamotaly se? (ano, Dragane Dragine, zamotaly se)

3. Moderní zrcadlovky disponují funkcí tichá závěrka. Slyšíte-li tento pojem poprvé, zkušenější kolegové vás určitě rádi poučí. Stejně tak je i možné vypnout to roztomilé pípání automatického ostření - velikou výhodou pak bude, že se nikdo nedozví, že jste trumbera, co neumí ostřit ručně. Pokud ale držíte fotoaparát v ruce poprvé nebo jste Dragan Dragin, pokuste se alespoň omezit cvakání a pípání vašeho aparátu v nevhodných momentech. Nevhodný moment poznáte tak, že se polovina diváků nedívá na jeviště, nýbrž na vás, Dragane.

4. Je zcela pochopitelné, že odfotit celé představení z jednoho stanoviště je pro vašeho uměleckého ducha bolestně svazující. Usoudíte-li, že je nezbytné se přesunout, dobře promyslete trasu. Pokusíte se vyhnout jevišti, ti bystřejší dokonce po špičkách obkrouží za zády diváků. Berte v potaz i kvalitu terénu, vrzající prkna a sypké materiály jsou váš nepřítel. Nebuďte jako Dragan Dragin, který to vezme jak pán pěkně po štěrku před všemi diváky, de facto po forbíně.

5. Pokud už získáte pocit, že představení se hraje jen pro vás a diváci jsou pouhou dekorací, bude od vás velmi slušné, když vydržíte až do konce. Jednak nepřijdete o nejfotogeničtější moment, druhak si o vás nebude nikdo myslet to, co si o Draganu Draginovi myslím já. Pokud se ale nutně musíte zdekovat (další představení, cigaretka či prostata), odejděte dveřmi a nesnažte se prorvat někudy, kudy to nejde. Ne pokaždé bude o kousek dál stát technik, který po vás stržený vykrýt opraví.
Toliko několik dobře míněných rad, jak se vyhnout nepříjemnostem, veřejnému lynči a kletbám - a nekazit práci uměleckého týmu a zážitek divákům.

Ve Žďáru nad Sázavou,
na festivalu KoresponDance,
16. července 2023
Martin Špetlík