Předně je třeba říct, že je fajn, že se parta mladých tvůrců po škole rozhodla věnovat politickému divadlu. Navíc dokázali dojít dál, než jsme na českých jevištích zvyklí. Autorská inscenace Vladař není komunální satirou, ale spíše projektem, který se otázce vládnutí, ovládání a mechanismům moci věnuje ze široka.

Machiavelliho dílo bylo pro režisérku Annu Klimešovou a její tým spíše jen inspiračním zdrojem, v inscenaci se z něj objeví jen krátká, sborově recitovaná pasáž. Jinak si tvůrci pomáhají příklady rozličných typů vládců z daleké minulosti, ale i současnosti. Jejich reálné proslovy jsou do představení zakomponovány, mají však spíše zevšeobecňující funkci, než že by tu byla snaha o kritiku konkrétních státníků.

V jednotlivých výstupech jsou zobrazeny různé formy, jak se vladař může dostat k moci, jak ho tato moc mění a jak začne celý jeho mocenský aparát upadat. Revoluce požírá vlastní děti a vždycky se najde někdo, kdo odstaveného tyrana nahradí. Naději střídají rozpaky, které se postupně mění v nenávist. Kolo dějin je v tomto neúprosné, lidé opakují stále tytéž chyby. Z liberálů se stávají populisté, ctihodné záměry jsou zanášeny pod vrtsvu egoismu a opojení mocí bývá silnějším stimulem než svědomí.

Je sympatické, že mladý tvůrčí tým ví, o čem chce hrát i co chce říct. Něco tomu ale přece jen chybí, nějaká jednotící linka, která by z jednotlivých výstupů na stejné téma udělala tvar, který bude konzistentní a přesně cílený. Vlastně mi v celém představení chyběl nějaký moment, který by se mnou emočně nějak výrazněji pohnul. Místo, kde by člověka opravdu zamrazilo.

Nicméně bude zajímavé sledovat, kam se bude kariéra režisérky Klimešové i pětice výrazných mladých herců dále ubírat. Našlápnuto mají zajímavě...