Pražský Činoherní klub uvedl v české premiéře hru Dannyho Robinse 2:22 - duchařský příběh, která sklízela úspěchy i na londýnském West Endu. Není divu, je to atraktivně koncipovaný text, který nabízí kombinaci strašidelné historky s konverzační komedií a vztahovým dramatem po vzoru třeba Boha masakru. Disponuje navíc i výraznou pointou, kterou není radno ani naznačovat, jelikož očekávání, zda lze vše vysvětlit racionálně, nebo jsou do příběhu zapojeny paranormální jevy, je zábavnou součástí večera.

Inscenaci Braňa Holička nelze upřít slušnou atmosféru. S pomocí drobných jevištních fíglů či zvukové stopy se daří i lekačky, které jsou nedílnou součástí filmových hororů, ale na divadle se s nimi pracuje obtížně. Zpočátku hraje prim spor o to, zda existuje nadpřirozeno, s přibývající hladinou alkoholu a zvyšující se nervozitou se ale začnou na povrch dostávat narušené partnerské vazby, objevují se témata jako manipulace, sebestřednost a zesměšňování odlišného názoru.

Máme tu dva partnerské páry, Robinsovi se lépe povedlo charakterizovat hosty než domácí pár. Skeptik Sam je v podání Václava Šandy člověkem, který působí na první pohled vyrovnaným dojmem. Postupně se ale ukazuje, že jeho posedlost vědou zakrývá obavy z toho, že ne všechno lze v životě vysvětlit a naplánovat. Svou deklarovanou racionalitou začíná být čím dál nesnesitelnější, není to jen lidové všeználkovství, ale i značná dávka sobeckosti, s níž přistupuje k lidem ve svém životě. Jeho ženu Jenny pojala Romana Widenková jako trochu naivní holčičku, která si právě začíná uvědomovat, že to, co ji na partnerovi dříve fascinovalo, začíná být problémem.

Samova kamarádka z univerzity, psychiatrička Lauren vnímá situaci nejprve s profesionálním zaujetím. Markéta Stehlíková ale od počátku dává řečí těla najevo, že tato kariérně úspěšná žena má značně citově rozkolísaný život, což se projevuje zvláštním výběrem partnerů i neskrývaným alkoholismem. Umí být krutě ironická i velmi zranitelná. Její nový přítel Ben je perfektní komediální kreací Jana Hájka. Svého lidového hrdinu Hájek nezesměšňuje, ale ukazuje, jak obtížné je pro člověka z nižší společenské vrstvy přirozeně zapadnout do intelektuálně odlišného prostředí.

Byť v některých scénách tempo trochu upadá, jisté napětí se daří udržovat po celou dobu představení. Kombinace hororových prvků a svěžího humoru představuje mix, který by mohl být divácky dost populární.