Mé druhé víkendové zastavení bylo v Ostravě na odpoledním představení úspěšného muzikálu Oliver!, který se stejně jako Heidi odehrává v 19. století a hlavní role hrají dětští představitelé. Tím ale podobnosti končí.

Oliver! Lionela Barta patří mezi legendy hudebního divadla, jde o první muzikálovou show, která se z Londýna přestěhovala na Broadway. Hudebně se jedná o velice podařené dílo nabízející řadu líbivých melodií, libreto se zase může opřít o známý příběh Olivera Twista od Charlese Dickense. Oproti nekomplikované a laskavé Heidi je muzikál Oliver! výrazně temnější a happy end vyznívá ve světle brutální vraždy jedné z postav vlastně až nepatřičně. Zmínit je potřeba také povedený překlad Jiřího Joska (který upravil a doplnil Michael Prostějovský).

Hostující režisér Lumír Olšovský musel v této inscenaci ukočírovat velký sbor dětí, což se mu podařilo, na jevišti působí dětští představitelé přirozeně. Rostislav Radecki, který hraje sirotka Olivera, vypadá opravdu velice mladě na tak rozsáhlou roli. Funguje to lépe pěvecky, v hereckém projevu jsou vidět rezervy, z hereckého hlediska je výraznější Lukáš Bátor jako Lišák Dodger.

Trochu nepřehledným dojmem na mě hlavně v první půli působila choreografie ve scénách, kde hrál hlavní roli dětský sbor. Ve všeobecném hemžení mnoha postav není jasné, na co se má člověk soustředit, proto také tyto hromadné scény začnou rychle nudit.  Možná to mohlo být i relativně malým prostorem mezi orchestřištěm a bytelnou patrovou konstrukcí, která byla hlavním scénickým motivem Davea Bensona, jemuž se jinak podařilo vytvořit scénu výborně evokující atmosféru chudého londýnského předměstí.

Z dopělých herců na sebe nejvíce pozornosti strhává Marek Holý ve vděčné úloze Fagina, jemuž propůjčuje hravost a jistý upachtěný šarm, takže mu člověk odpustí i fakt, že je to člověk bezskrupulózně využívající děti k vlastnímu prospěchu. Lukáš Vlček hraje hlavního záporáka Billa Sikese, ale narozdíl od Sweeneyho Todda se nejedná o tak vrstevnatou postavu, také k prezentaci svého barytonu nemá herec tolik příležitostí jako obvykle. Zajímavé pěvecké party má naopak představitelka Nancy Andrea Gabrišová, která na mě zpočátku působila trochu nejistě, ale postupem času její výkon gradoval.

Člověka uvyklého na současné muzikálové hity překvapí, že první půlka ani závěr nejsou zakončeny grandiózním sborovým finále. Přesto ale více než 60 let po svém vzniku má tenhle muzikál divákům stále co nabídnout, nudit se u něj nebudou děti ani dospělí.