Muzikál s písněmi Davida Bowieho rozhodně nelze označit za divadelní mainstream. Na to mu chybí srozumitelný děj a obvyklé muzikálové pozlátko. Bowie se na konci svého života rozhodl zhmotnit do divadelní podoby své obavy a psychické stavy, které ho životem provázely.

Lazarus je tak něco jako horečnatý sen, psychedelické výjevy nemá smysl nějak racionálně analyzovat. Jde tu spíš o emoce a atmosféru, hlavní postava Thomase Newtona (jakési Bowieho alter ego) se na konci života utápí ve vlastních nočních můrách a naději mu přináší až (nejspíš snová) postava Dívky. Díky ní se dokáže zmobilizovat, smířit sám se sebou i se světem. Libreto je poněkud roztříštěné, nezbývá v něm moc místa pro bližší charakterizaci postav, ale kvůli činoherním scénám se Lazarus určitě slavným nestal.

Fanoušci Bowieho budou jistě nadšeni, živá kapela hraje skvěle, jako dobrý krok se jeví nechat songy v originále a doprovodit je českými titulky (divák ale nemůže čekat, že by texty písní nějak prosvětlovaly děj). Překládat Bowieho písně by bylo asi celkem složité, navíc hercům se zpěv v angličtině celkem daří, jejich výslovnost za uši rozhodně netahá.

Bezvýchodnou atmosféru dobře podtrhuje scéna Juraje Kuchárka pracující s industriálním vizuálem a postapokalyptickými prvky. Pokud je něco v tomto komorním muzikálu opravdu na výši, jsou to pěvecké výkony.  Igor Orozovič zvládá těžké party bez větších problémů, herecky nelehkou polohu "mimozemšťana" Newtona hraje expresivně, ale bez přehrávání. Nina Horáková citilivě podává píseň Changes, dobře zvládá předchod mezi uťáplou Elly a femme fatale Mary Lou. Zajímavě vykloubeným způsobem vystvěl podivnou postavu vraha Valentina Pavol Smolárik, jemuž výborně výchází především hudební číslo Dirty Boys. Nad všemi ovšem ční Erika Stárková, která éterickou Dívku hraje na rozhraní mezi nesmělou holčičkou a vtipnou glosátorkou. Pěvecky se pak vytáhne hlavně ve vynikajícím provedení songu Life on Mars?

Režisér Marián Amsler dokázal dát nesoudržnému libretu celkem jasný tvar, kterému nechybí tempo. Trošku slabší je pohybová stránka představení, choreografie příliš nezaujmou, moc jim nepomůže ani fakt, že je ve druhé části celé jeviště osázeno provazy tvořícími síť.

U diváka bude asi hodně záležet na tom, zda se dokáže napojit na emoční vlnu tohoto muzikálu. U některých pasáží to není úplně jednoduché, jiné (jako třeba konec první části se sborovou písní Absolute Beginners) se naopak zarývají pod kůži docela snadno.