Psáno z veřejné generálky 7.12.

Režisér Zdeněk Dušek vidí Hamleta jako mladého, neklidného muže, který není paralyzován nečinností, ale přirozené morální zábrany mu brání v pomstě vraždy svého otce. Do titulní role proto obsadil teprve dvaadvacetiletého Matěje Štrunce, kterému se podařilo velkou nálož textu zvládnout. Je uvěřitelným Hamletem, který není nějaký filozof, ale spíš kluk, který ztratil životní vzor a nyní tápe, nedůvěřuje svému okolí a snaží se přijít na to, co je správné. Hodně tematizována je i volba sebevraždy jako legitimního východiska ze stavu, který člověk nedokáže zvládnout.

Jeho hlavní protihráč Claudius je v podání Gustava Řezníčka slabochem, který se intrikou dostal na trůn a teď své postavení se vzrůstajícími obavami brání. Není to tvrdý vládce, cítí, že jeho postavení je nejisté a snaží se svého mladého protivníka zbavit. Gertruda (Eva Daňková) vypadá, že víc důvěřuje svému novému muži než pološílenému Hamletovi.

Ve Zlíně využili skvělý překlad Jiřího Joska, hru také částečně aktualizovali. Nad hlavami postav se tak často vznáší dron jako symbol neustálého sledování v Claudiově policejním státě, nový král si po nástupu na trůn pouští We are the champions a podobně. Důsledná ovšem aktualizace není, a tak tu dojde i na souboje mečem...

Inscenační tým mohli hru výrazněji krátit, na některých místech přes gtři hodiny trvající představení trochu ztrácí tempo. Povedená je divadelní scéna, ve které se Hamlet pokouší usvědčit Claudia z vraždy s pomocí vlastnoručně napsané divadelní hry. Podobně jako v mnoha předchozích inscenačních úpravách také ve Zlíně chybí kočovní herci, ale jednotlivé party ztvárňují Claudius, Gertruda a Polonius. S černým humorem si zase pohrává scéna s hrobníkem a lebkou králova šaška Yorricka. Naopak nepříliš přesvědčivě vyznívají scény Oféliina šílenství, které lavírují mezi nadsázkou a melodramatičností.