Sedm lidí, jedna místnost a výběr dvou "dobrovolníků", kteří se obětují pro dobro ostatních. To je modelová situace, která už předem slibuje velkou diváckou atraktivitu, protože když jde o život, jdou všechny ohledy stranou a postavy začnou dávat na odiv i ty nejskrytější zákoutí svých charakterů.

Hostina dravců je slušně napsaná hra se zajímavým námětem, nevyhnula se jí ale jistá schématičnost v charakterech postav. Máme tu tedy celkem hloupou mladou ženu (M. Tkačíková), jejího slabošského manžela (M. Sláma), bezskrupulózního doktora (R. Něvečný), slepého válečného hrdinu (M. Siničák), bohémského homosexuála (P. Doucek), revolucionářku (H. Briešťanská) a vypočítavého prospěcháře (P. Halberstadt).

Z herců se asi nejvíc daří Petru Halberstadtovi, který je často hybatelem děje, protože vymýšlí stále nové způsoby, jak zachránit vlastní život a poslat na smrt někoho ze svých přátel. Minimalistický, ale přesný výkon podává také hostující Petr Kubes v úloze gestapáka Kaubacha. Ukazuje zlo v uhlazené a vzdělané podobě, je ale také chladný a bez emocí, výsledek výběru ho vlastně ani moc nezajímá. Slabé výkony se v inscenaci nenacházejí, nicméně souhra není úplně dokonalá, skupina lidí působí zvláštně nesourodým dojmem, divák má trochu obtíže uvěřit, že spolu mají nějaké bližší vztahy.

Inscenace ukazuje, jak postavy tváří v tvář smrti opouštějí svou měšťanskou morálku a odhalují svou pravou tvář. Nevázaná zábava na oslavě narozenin se mění v boj o život, aby se na konci vše zase vrátilo do normálu - potřebná oběť byla učiněna, válka za čas skončí a celá Paříž bude tančit na mrtvolách svých spoluobčanů...

Bezvýchodnost situace, ve které se postavy ocitly, není v inscenaci Ivana Krejčího příliš akcentována, hojně se tu vyskytuje humor, místy pochopitelně poněkud morbidní.