Švandovo divadlo na Smíchově už delší dobu ukazuje celkem slušnou dramaturgickou odvahu, když do svého repertoáru zařazuje nové české hry a to i od autorů, kteří nejsou kmenoví zaměstnanci divadla.

Pohřeb až zítra je svižně napsaná konverzační tragikomedie, která si bere na paškál rodinné vztahy, což je téma, které se bytostně dotýká snad každého diváka. Dialogy jsou vtipné, řeší se zásadní věci i banální problémy. Trochu problém je s gradací - rodinná večeře se od začátku zvrhává v hádky, obviňování, což po čase působí poněkud obehraným dojmem. Vzhledem k tomu, že nový matčin přítel je původem Íránec, dostává se do hry také téma uprchlíků. Není ale nijak důsledněji rozehráno, postavy nepůsobí nijak xenofobně a do původu nového člena rodiny si jen několikrát rýpnou.

Režisér Daniel Hrbek vedl herce jen k jemné nadsázce, větší grotesknost v pojetí jednotlivých charakterů by možná inscenaci pomohla vyostřit střety a zvýraznit fakt, že přes všechny hádky se tahle rodinka má svým specifickým způsobem ráda. I přes vzájemné problémy v komunikaci se totiž potřebují - všichni prožívají nějaký rozchod, během kterého si uvědomují, že rodina by mohla být jejich kotva, když se jim jiné mezilidské vztahy rozpadly.

Herecky nejzajímavější je Robert Jašków, který postavu Otce hraje jako stárnoucího rockera, jenž musel opustit svůj domov a teď se snaží vyrovnat s tím, že už ho exmanželka ani dcery vlastně nepotřebují. Luboš Veselý zase hraje íránského křesťana Jiřího jako tichého svědka bláznivé rodinné večeře, u kterého hrozí, že by se mohl stát hromosvodem rodinných frustrací. Trochu problém jsem měl s postavou Andy, kterou ztvárnila Natálie Řehořová. Bude to však spíše tím, jak je postava napsaná, scénář jí totiž předepisuje velmi hysterické chování a celou plejádu vulgárních výrazů.