Český les je pásmem gagů, skečů, písní a také přímočarou satirou na českou národní povahu. Stojaté vody jedné poklidné lesní mýtiny rozčeří zpráva, kterou přináší sojka – na les se valí pohroma z východu v podobě medvěda  a jeho medvědice. Česká zvířátka se nejprve kasají, jak medvěda lstí a silou porazí. Po zplundrování slovenského lesa ovšem převládne defétismus a snaha nějak se s nevítaným návštěvníkem domluvit. Bránit lesní mýtinu se rozhodne jen malá odbojová skupina v čele s neurotickým myšákem.

Svérázný rukopis Davida Drábka je rozeznatelný na první pohled. Už jen kostýmy Jana Štěpánka budí úsměv, co teprve propojení zvířecích a typicky lidských vlastností. I přes velké množství postav, si skoro všechny obyvatelé Českého lesa nesou nějaký svůj drobný příběh, kterým zasahují do děje.

Drábkovi se opět nejvíce daří v komediální poloze. Možná lépe než satirická popíchnutí tentokrát vycházejí veskrze infantilní vtípky. Svérázný divadelní autor tradičně využívá velké množství různých filmových citací od komedie Slunce, seno přes pohádky Ať žijí duchové! či Jen počkej, zajíci! až po Gibsonovo Statečné srdce.

Vzhledem k tématu kabaretu se tu hodně pracuje se stereotypy. Pokud je jich využito pro nějaký politicky nekorektní vtip, je vše v pořádku. Problém nastává v okamžiku, kdy inscenace zvážní a k moralizování využívá právě stereotypů spojených s Čechy a jejich povahou. V programu se tvůrci zaštiťují jmény význačných českých filozofů, přesto hlavně zcizovací promluvy taťky Šmouly, který je bruselským elementem v českém prostředí, působí velmi polopaticky.

Co ale dodává inscenaci šmrnc, jsou především povedené herecké výkony. Hradečtí herci si na styl svého uměleckého šéfa zvykli a dokáží ho velmi dobře rozvíjet. Za zmínku tentokrát stojí především čím dál zajímavější Natálie Holíková jako myška trpící hyperaktivitou, Jakub Tvrdík v roli světáckého vlka, Vojtěch Dvořák jako komunistický zajíc nebo Lubor Novotný, který ztvárnil úlohu stárnoucího hypochondrického jelena.