294 statečných – pocta hrdinství

Název inscenace odkazuje na méně známou stránku historie, a to sice na ty, kteří pomáhali parašutistům Gabčíkovi a Kubišovi a jejichž jména nejsou v učebnicích dějepisu. Režisér a zároveň autor hry Tomáš Dianiška se rozhodl v Divadle pod Palmovkou obléknout atentát na Heydricha a přípravy na něj do kabátu akčního béčkového filmu. Navíc k tomu přidal patřičnou dávku černého humoru a celá tahle kombinace funguje skvěle.

První polovina inscenace rozhodně šokuje člověka, který se s hrou od T. Dianišky setkal poprvé, autorův rukopis je hodně specifický. Nebojí se ničeho počínaje Heydrichem, jenž je zobrazován jako rocková hvězda, konče naservírováním kusu lidského masa hladovému nacistovi. Ale divák by se tímto neměl nechat odradit a vytrvat do druhé poloviny.

V druhé polovině dojde k onomu činu, na který diváci čekají – samotný atentát. Scéna je jednoduchá, rychlá a nijak výrazná, v divákově paměti nejspíš nezůstane. I to potvrzuje myšlenku celé hry, nejde o Gabčíka s Kubišem ani o samotného Heydricha, který se objeví jen v několika scénách. Jde o ty obyčejné, statečné lidi, kteří se rozhodli riskovat své životy v boji za svobodu.

Závěrem hry herci postupně přichází na scénu a postupně vyvěšují cedule s názvy žižkovských, libeňských a vysočanských ulic, např. Zelenky-Hajského, Vosmíkových nebo Moravcových, které nesou názvy po těch, kteří pomáhali parašutistům. Poté se zhasne a projektor promítne na plátno seznam všech 294 statečných. Celá hra zanechá v divákovi silný dojem a rozhodně neupadne v zapomnění.