Recenze: Jméno růže - mysteriózní drama a detektivka v české divadelní premiéře

Kateřina Šebelová | 23. 2. 2011

Žánr: Mysteriózní drama, tajuplný gotický thriller
Divadelní adaptace: Claus J. Frankl
Režie: Petr Kracik
Scéna: Miroslav Milfajt
Hudba: Dalibor Štrunc
Hrají: Viktor Skála, Vojtěch Blahuta, Zdeněk Junák, Ladislav Kolář, Stanislav Slovák, aj.

„Milovníci dobrého příběhu, napětí a záhad si jistě přijdou na své, a to je to podstatné"
Román světoznámého spisovatele Umberta Eca Jméno růže v české premiéře uvedlo 19. února 2011 Městské divadlo Brno. Autoři inscenace přislíbili napínavý příběh s detektivní zápletkou plný dramatických zvratů a událostí. Děj je zasazen do prostředí nejmenovaného kláštera v Itálii, do období temného středověku. V tamním klášteře dojde během několika dní k sérii nevyjasněných úmrtí mnichů. Do této vypjaté atmosféry přichází františkánský mnich Vilém z Baskervillu se svým pomocníkem, novicem Adsonem z Melku, aby vyšetřili záhadné vraždy. Všechny stopy vedou do místní knihovny, která je zřejmě největší knihovnou křesťanského světa, ale do které je vstup přísně zakázán. I přes tyto zákazy se Vilém z Baskervillu s mladým Adsonem rozhodnou vyřešit podivné praktiky v klášteře a přijít celé záhadě na kloub. To vše sebou přináší mnohá rizika, a tak se samozvaní detektivové musí postavit tmářství, dogmatům i církevní moci.

Napínavý až do konce
Tvůrci divadelní podoby Jména růže si nekladli za cíl soupeřit s knižní předlohou nebo filmovým zpracováním. Avšak srovnávání hry s knihou či filmem se přitom autoři vůbec nebrání. Některé ze scén známých z knihy či filmu však v představení nenajdete. Cílem není se striktně držet knižní předlohy, ale naopak na divadelních prknech zvýraznit to, co ve filmu či knize až tak nevynikne. A to se podařilo velmi dobře. Tajuplná atmosféra ve světle loučí, napětí ve stísněných klášterních stěnách, strašidelné kulisy, chóry zpívané mnichy umocněné výbornou hudbou Dalibora Štrunce podbarvující stísněnou atmosféru - to vše v kombinaci se skvělými hereckými výkony podtrhává napínavý příběh až do samého konce. Emotivita mužské herecké obce dobře vykresluje touhu po moci a slepou víru, která sice někdy může povznášet, ale také i pořádně dusit. Pevný řád, který za každou cenu potlačuje přirozenost, však v sobě nese trhliny, které rozvíří stojaté vody klášterního žití. Postupně se tak rozmotává klubko vztahů, tužeb a emocí, které se nevyhnou jak obyčejným lidem, tak i mnichům. Vilém z Baskervillu se díky svojí moudrosti a odvaze dovede vzepřít církevní autoritě a stejně tak vlastním strachům a démonům.

Herci hrají naplno
Roli Viléma z Baskervillu se představil Viktor Skála, který podává bravurní výkon. Z pod mnišské kápě se rýsuje zralé herectví, které nepostrádá potřebný šmrnc a nadhled. Jeho druh, mladý novic Adson v provedení Vojtěcha Blahuty, přináší mladistvý přirozený výkon, možná až přespříliš naivní, ale v roli mladého novice není až tak na škodu. Zaujme Stanislav Slovák v roli znetvořeného a bláznivého Salvátora nebo jediná výrazná žena v ryze mužském partu Hana Kováříková jako múza i padlá žena v jednom. Apokalypticky děsivý Ladislav Kolář v roli Jorge z Burgosu zúročí ve své roli četné emoce a Jaroslav Matějka jako knihovník Malachiáš dovede být dostatečně záhadný až do své divadelní smrti. Prostě herci rozehráli skvělý part, ve kterém hrají na plný výkon.

Zpracovat tak obtížné téma, jako je Jméno růže, jeden z nejlepších románů současnosti, vyžaduje dávku odvahy a umění. Petr Kracik se svého úkolu zhostil s patřičnou noblesou. Nezbývá než jeho počinu upřímně zatleskat. Jméno růže v provedení brněnského Městského divadla nabízí napínavý děj od začátku do konce. A rozhodně nenudí, jedinými hluchými místy jsou mezičasy při výměně kulis. Avšak skvělá Štruncova muzika dovede toto nutné „zlo" zmírnit na maximum. Jméno růže ponouká diváka k zamyšlení nad smyslem lidské existence. Milovníci dobrého příběhu, napětí a záhad si jistě přijdou na své, a to je to podstatné.
Hodnocení:

Jméno růže
Toto dílo Umberta Eca je základním kamenem postmodernismu. Plné symboliky, jinotajů zvěstuje příchod doby, kdy bude vědění po staletí udržované v tajnosti odhaleno všem lidem. Detektivní žánr nepatří mezi nejuznávanější formy nicméně jak bylo řečeno je pouze jednou, a to povrchovou, vrstvou celého příběhu. Pokud dokážete číst mezi řádky a porovnat Jméno růže s během historie, jistě pochopíte, proč se toto dílo řadí mezi nejvýznamnější literární díla. Z knihy je toto poselství samozřejmě více patrné než z filmového či divadelního zpracování, ale kdo by se nechtěl zajít podívat na zhmotnění vynikajícího románu.

http://www.epochtimes.cz/2011022316274/Recenze-Jmeno-ruze-mysteriozni-drama-a-detektivka-v-ceske-divadelni-premiere.html