Jméno – komedie, kde není nouze o zvraty

Kateřina Šebelová | 2. 4. 2015

Žánr: komedie

Autoři: Matthieu Delaporte - Alexandre de La Patellière

Režie: Petr Gazdík

Překlad: Petr Christov

Kostýmy: Eliška Ondráčková

Scéna: Emil Konečný

Hrají: Viktor Skála, Alena Antalová, Martin Havelka, Jakub Uličník a Viktória Matušovová

Když se v roce 1991 setkala tvůrčí dvojice autorů Matthieu Delaporte – Alexandre de La Patellière, bylo o zábavu postaráno. Tito dva chlapíci, kteří se jako režisér se scénáristou spojili hlavně ve filmovém průmyslu, společně napsali brilantní konverzační komedii Jméno. Tato Komedie byla jejich prvním divadelním počinem a byla uvedena v Paříži v roce 2010. Od té doby bylo Jméno s úspěchem představeno v šestnácti dalších zemích. O dva roky později byl ve Francii natočen také stejnojmenný film, který provázela rovněž patřičná divácká přízeň. V české premiéře bylo Jméno uvedeno na Činoherní scéně Městského divadla Brno 14. a 15. března 2015.

Večeře, která se nepovedla

Vše začíná vcelku nevinně – sejdou se staří přátelé, čtyřicátníci – ke společné večeři a plánují spolu strávit příjemný večer. Elisabeth a její manžel Pierre pozvou Elisabethina bratra Vincenta a jeho těhotnou, věčně nedochvilnou ženu Annu. Pětilístek dokresluje Claude, úspěšný hráč na pozoun a Elisabethin a Vincentův přítel z dětství.

Zprvu příjemnou sešlost úspěšných a intelektuálních rodinných přátel však naruší Vincent, který v žertu řekne, že se jeho budoucí potomek bude jmenovat Adolf. Tato poznámka však i v liberálně tolerantním prostředí rozpoutá doslova emocionální bouři – přece nejde pojmenovat dítě po největším nacistickém diktátorovi v dějinách! Nejapný žertík postupně začne vytahovat i další utajené kostlivce ze skříní a na povrch začnou vyplouvat věci, které sečtělou společnost rozhodně nikterak nectí. Ve slovních přestřelkách se střídá humor, ironie, rodinná tajemství i dramata, ale i upřímná doznání či zpovědi. Původně příjemný večer s přáteli se zvrhne v noční můru všech zúčastněných...

Neměnná scéna

Emil Konečný, který vytvořil k inscenaci Jméno scénu, dovede navodit atmosféru příjemného obývacího pokoje, kde se schází přátelé. Scéna je sice funkční, ale zůstává po celou dobu trvání hry stejná, ať už vzduchem létají ostrá slova nebo kousky jídla. To je možná trochu škoda. Kostymérka Eliška Ondráčková nabídla kostýmy příjemného ladění i stylu. Postavám i charakterům sedí poměrně přesně, takže svoji práci odvedla solidně a bez výhrad. Jemně s emocemi pracuje i světelná režie.

Havelka a Antalová – dvojice, co si na jevišti sedí...

Martin Havelka ztvárňující mistra ironie a černého humoru – Vincenta – si svou roli střihl přesně na tělo. Klasicky živelně nespoutaný projev strhne z mužských protagonistů asi nejvíce. Jeho Vincent, který rád uvádí druhé do nepříjemných situací, to je prostě Martin Havelka typický ve své ironii a sarkasmu, ve kterých si jakoby libuje. Dobře mu sekunduje v první polovině výbušný Viktor Skála, v druhé půlce zase tichý Jakub Uličník.

Z ženských výkonů exceluje Alena Antalová v roli Elisabeth, intelektuálky, která v sobě dusí mnohé křivdy a v samotném dramatickém závěru dokáže svým projevem zacpat ústa všem i sebezapřisáhlejším škarohlídům. Z pokorné a hodné ženušky se mění v emotivně vypjatém projevu na vybuchlý „papiňák". Toto vše dokáže bez patosu a sebemenšího zaváhání naservírovat stejně jako marocké menu, na které přejde chuť i ty nejotrlejší diváky. V kombinaci s Martinem Havelkou tvoří dvojici, která táhne inscenaci od humoru po dramatickou linku, a která si prostě sedí.

Ostatní herci jen skvěle vyplní tuto konverzační komedii. Každý má své místo a bez nikoho ze zúčastněných aktérů by to prostě nešlo...

Jméno není klasickou konverzační komedií. Jak již bylo řečeno dříve, nabízí více než jen humor. O pořádnou dávku emocí i dramatické polohy zde není nouze. Režisér Petr Gazdík vsadil na jistotu, a divák si tak může vychutnat hořkosladkou komedii, která ani po téměř dvou hodinách nenudí. I když, co si budeme povídat, krátká pauza by inscenaci jistojistě prospěla. Inscenace nepostrádá švih a spád a svižné tempo si udržuje od začátku až do konce. Kdo má rád humor, ostrovtip a nečekané pointy v pořádně protřepaném koktejlu brilantních dialogů, ten může směle vyrazit do divadla. Inscenace Jméno nezklame pobaví, protože vypovídá o nás samotných, o našich mezilidských vztazích, tajemstvích a křivdách. A to se dobře poslouchá, tedy alespoň na divácké židli...

Hodnocení: 60%

http://www.epochtimes.cz/2015040222750/Jmeno-komedie-kde-neni-nouze-o-zvraty.html