Na povrchu je Yerma příběhem o touze po mateřství. Hlavní protagonistka, úspěšná novinářka, feministka a levicová aktivistka, žije ve šťastném a slibně se rozvíjejícím vztahu plném humoru, porozumění a upřímnosti. Přesto jí něco chybí - touží po dítěti. Se svým partnerem se sáhodlouze snaží o početí, v temných chvílích její mysl zatemňuje minulost a přežvýkává svá rozhodnutí. Možná, že není ve správném vztahu a na správném místě? 

A ač se zdá, že tento příběh může rezonovat pouze s určitou částí populaci - ženy, které se potýkají s problému s početím - v jeho nitru je mnohem hlubší a univerzálnější zpověď o údělu lidské existence. Hořkosladké poselství, že pokud až příliš lpíme na vizi neuskutečněné a často neuskutečnitelné verze života, a propůjčujeme-li takovéto vizi života hodnotu a význam, přestáváme si uvědomovat hodnotu života reálného, toho jediného života, který opravdu máme, který nám patří.

Vzpírat se osudu a nsažit se ho změnít nebo ho přijmout a být za něj vděčný?

Tragické vyvrcholení hry odpovídá na tuto univerzální otázku lidského psyché jednoznačně. Bez vděčnosti člověk ztrácí smysl pro hodnotu toho, co má. K věci bez hodnoty se chováme jako k nepotřebnému odpadu, nezdráháme se jí zahodit. V touze po tom, co bychom mohli mít, se zbavujeme všeho, co máme. 

Vnímat tento příběh nikoli pouze svými smysly, ale i srdcem usnadňuje procítěný výkon Niny Horákové, která všechny emoce od mateřské něžnosti, přes citlivou křehkost, závist a kompletní odevzdanost, až po subjektivní pocit absolutního příkoří obydluje s mrazivou dokonalostí. 

Nezapomentulný jevištní zážitek.