Škola základ života je prazvláštní útvar. Autorka se rozhodně nachází v odlišné sféře myšlení než já a zároveň považuje za vtipné jiné věci, než já bych za vtipné měl. Údajně se jedná o komedii, ale já se pouze jednou pousmál. Po zbytek času jsem marně čekal na děj, který jaksi absentuje.

Hra mi spíše připomínala televizní silvestr (v horším slova smyslu) se směsí izolovaných scének a hudebních výstupů. Ostatně v samotném presskitu se nachází přiznání: "Žákova divadelní verze se stala rovněž základem adaptace Hany Burešové; jsou do ní navíc dějově zakomponovány populární písničky třicátých let, které v inscenaci živě hraje a zpívá studentská kapela." Ovšem dějová kompozice je vratká až běda.

Když na scénu po několika desítkách minut episodického děje přišel školní inspektor, říkal jsem si, aha, tak konečně začne nějaká nosná zápletka, co to všechno propojí do nějakého smysluplného celku. Jenže po chvíli inspektor zase zmizel. Pak na školu nastoupila nová učitelka, aha, tak konečně začne nějaká nosná zápletka,.... a zase nic.

Připadá mi skutečně tragické mít k dispozici jména jako Havelka, Štěpán, Jurásek, Bureš, Musilová, Junák, Kolář, Janíková, Ondříček a nevytřískat z toho nic. Což mi velmi připomíná - umře rockový bubeník, do nebe ho nepustí a tak musí do pekla. Otevře mu Belzebub a vezme ho rovnou do zkušebny. Tam Hendrix, Cobain, Morrison. A na něj čekají bicí! "Kdes byl, čéče, čekáme na tebe!" A on se diví: "Tohle má být peklo? To je ráj na zemi!" Sedne za bubny a Hendrix odpočítává: "Tak pánové, tři, čtyři: "U stánků na levnou krásu..."

Přitom Junák si střihnul zdařilou figurku učitele, kterého by si nikdo nepřál, Kolář je správně roztržitý a Bureš se mračí, jak mu jen svaly v obličeji dovolí, ... Prostě chyba není na straně souboru, potenciál by byl, ale na materiálu, který měli v rukou a který nechápu v tomto podání za dějetvorný, komediální, dramatický, chytrý, vtipný, zábavný nebo jakkoliv jinak vhodný pro divadlo.

Přesto umím pochopit, že je určitý typ cílové skupiny, která tuto hru ocení. Já do ní ovšem nepatřím a do budoucna si dám pozor, zda v některé z mnou zvažovaných her k navštívení nefiguruje v kolonce režie Hana Burešová.