Zpráva

V pořadí třetí premiérová libeňská inscenace v letošní divadelní sezóně přinese jedno z nejlepších děl světového komediálního divadla. Režisér Michal Lang společně s dramaturgyní Dariou Ullrichovou přenášejí autorův záměr, kterým je snaha ironicky reflektovat společenské klima, do současnosti ve steampunkové podobě. Shawova slavná komedie o lásce, egoismu nebo snobismu bude mít premiéru v pátek 7. března ve Velkém sále.

Hlavní role Lízy Doolittlové a profesora fonetiky Henryho Higginse ztvárnili Pavla Gajdošíková a Jan Teplý. „Byla to jasná volba, co se týče hlavních představitelů. Vlastně i nápad inscenovat Shawův Pygmalion přišel od dramaturgů také díky tomu, že tu máme Honzu Teplého a Pavlu Gajdošíkovou,“ prozrazuje režisér Michal Lang.
Diváci se v nové inscenaci Divadla pod Palmovkou mohou dále těšit na osvědčené tváře: Ivanu Wojtylovou, Hanu Seidlovou, Martina Němce, Jaroslava Blažka, i na nové posily, Petra Reifa nebo Lucii Michálkovou. V obsazení nechybí ani vážení hosté: Marie Málková (v roli paní Higginsové), jejíž herectví těšilo a těší libeňské diváky již dlouhé roky, a Igor Bareš, který se představí v roli Alfreda Doolittla.

Podle Pavly Gajdošíkové může postava Lízy současné ženy oslovit třeba svým odhodláním: „Ta holka se jen tak nevzdá! Inspirující je také její laskavost a touha něco změnit,“ říká mj. držitelka Ceny divadelní kritiky za roli Maryši nebo Českého lva za hlavní roli ve filmu Chyby.

„Měl jsem trochu předsudky, že Pygmalion už není aktuální nebo že je to taková My Fair Lady, Pretty Woman. Čím dál víc ale objevuji rafinovanost tohoto Shawova textu i jeho přesahy do současnosti,“ uvedl Jan Teplý, který v Divadle pod Palmovkou působí od roku 1998 a od té doby na jeho jevišti ztvárnil řadu výrazných rolí, za které byl vícekrát nominován na Cenu Thálie. V příběhu Shawova Pygmalionu ho asi nejvíc oslovuje rovina manipulace: „Že někdo přetváří někoho jiného jen pro potěšení vlastního ega. A pak i ten vztah Higginse a Lízy může připomenout leccos ze současnosti. Třeba zatíženost lidí kariérami, jejich neschopnost navazovat vztahy, samotu, protože uvízli ve virtuálním světě sociálních sítí. Mám pro tu roli čím dál větší vášeň, umožňuje totiž i osobní investici. Je to postava plná rozporů, to mi na roli Higginse přijde přitažlivé,“ vysvětluje Jan Teplý, který mimochodem navazuje na „higginsovskou“ rodinnou tradici. Jeho otec ztvárnil stejnou postavu během svého angažmá v Divadle F. X. Šaldy.

Známý příběh chudé prodavačky květin, která se stane předmětem sázky dvou učených mužů a i díky vlastnímu úsilí zazáří při velké společenské události, aby nakonec čelila nemilosrdné realitě, se dočkal řady zpracování. Ve své době byla Shawova hra o ženské emancipaci a pokrytectví - a především o způsobu, jak ženy vnímají někteří muži - považována za vysloveně skandální. A osten neztratila ani dnes. Na pozadí příběhu o lásce a egoismu Shaw, vyhlášený kritik společnosti, přinesl také další témata, která jsou dodnes platná.

„Nejen v Británii se nůžky mezi spodní a horní vrstvou společnosti nadále rozevírají, sociální problémy jsou aktuální, střední třída se propadá. Od premiéry Pygmalionu uplynulo sto let a někdy je, když čtete scénář, až zarážející, jak se za tu dobu nic nezměnilo,“ poznamenal Lang.

Dodnes aktuální je i samotný proces stvoření nového člověka, jak proměnu Lízy v ženu z vyšších kruhů profesor Higgins s plukovníkem Pickeringem nazývají. „V dnešní době umělé inteligence nebo třeba biohackingu téma stvoření nového člověka jistě také rezonuje,“ míní Lang.

V neposlední řadě je inscenace Pygmalionu inspirovaná estetikou steampunku. „Steampunk pojednává o minulosti, která nikdy neexistovala, a budoucnosti, která se nikdy nestane. Nechceme být realističtí, uvádět dobovou inscenaci. Snažili jsme se vytvořit tak trochu alternativní Londýn, alternativní svět, očistit téma Pygmalionu od archaismů a umocnit tak jeho nadčasovost a současnost,“ dodává režisér Michal Lang.

zdroj zprávy: Zdeněk Přidal