Zpráva
Umělecký soubor Tygr v tísni připravuje inscenaci na pomezí divadla a výtvarné performance Krátká návštěva potěší, která je volně inspirovaná osudy výtvarnic Zorky Ságlové a Naděždy Plíškové, spojených s českým undergroundem. Autorská inscenace režisérky Zuzany Burianové a dramaturgyně Marie Novákové bude uvedena v premiéře 2. října 2020 ve 20:00 v Divadle VILA Štvanice.
Krátká návštěva potěší navazuje na inscenaci Explosis, mapující život a dílo grafika Vladimíra Boudníka. Tvůrci se tentokrát zaměřili na ženy – umělkyně a posouvají se o generaci dál, do let šedesátých, které do českých luhů a hájů přinesly happening, performance a pop-art. Jenže okupace, cenzura a normalizace uzavřely umělce, vzpírající se tendenčním normám, do dvacetileté nucené izolace.
Zorka Ságlová vystavila roku 1969 ve Špálově galerii balíky sena a slámy a umožnila návštěvníkům je volně přeskupovat. Práci tak povýšila práci na umění a vysloužila si odpor oficiálních orgánů, tisku i odborné veřejnosti. Tento nevinný happening mimojiné způsobil, že dalších dvacet let nemohla oficiálně vystavovat. Období v nemilosti vládnoucího režimu trávila tkaním velkoformátových tapisérií s motivem králíka. Králík se stal jejím věrným společníkem v těžkých časech.
Naděžda Plíšková v roce 1970 vystavila tamtéž nadrozměrnou lžíci s několika litry guláše, a upozornila tak na rozpor mezi rolí nezávislé umělkyně a ženy v domácnosti. Omezené možnosti svobodné tvorby a marná ambice být dobrou matkou, manželkou a hospodyní ji uvěznily v rozestavěném hlubočepském domě, kde se vážně zranila pádem ze schodů a na několik let uvízla izolována od společnosti.
„Scénář vychází z cynických básní Naděždy Plíškové, jejichž refrénem jsou vyznání a výčitky adresované manželovi, výčty domácích prací, kuchařské recepty, citace výšivek a parodie idiotských normalizačních popěvků. V inscenaci zazní také texty Jiřího Koláře z jeho sbírky Návod k upotřebení, mýty o králících a citace Zorky Ságlové,” říká dramaturgyně Marie Nováková.
Inscenace přivádí diváky do opuštěného domu, kde se potkávají dvě zcela nekompatibilní osobnosti. Plachá Zorka (Marie Švestková), která uniká z vulgárního a nervního světa k obsedantní tvorbě, a ostrá Naděžda (Alena Štréblová) s darem všechno kolem sebe kriticky zhodnotit, ironizovat a zároveň pošpinit. Naděžda akcentuje úmornou realitu a těží z ní ve svých dílech, Zorka uniká do snu a mystiky. V prostoru, ze kterého není úniku, se zjevuje Králík (Petr Šmíd), mužský element, provokatér, hajzlík a průvodce. Čeká je dvacet let společného soužití, bez možnosti opustit hranice domu.
Petr Šmíd, jenž je zároveň autorem hudby, se při její tvorbě inspiroval českým undergroundem, dobovým světovým rockem a normalizačním popem. Z velké části ji interpretuje naživo a využívá při tom přirozených ruchů domácnosti a města.
Scénografka Ivana Kanhaüserová volně vychází z děl a motivů obou výtvarnic. Vytváří prostor, který má své zvláštní hororové zákonitosti. Dům je ateliérem i kuchyní a bez varování se v něm objevují objekty, zvířata, zdi a živly. Svévolně mění proporce a sám rozhoduje, koho pustí ven a koho dovnitř.
Režisérka Burianová dodává: „Nejedná se o dokument, ale fikci. Základní situace Krátké návštěvy vychází z napětí mezi zcela odlišnými přístupy postav Nadi a Zorky ke své práci, blízkému okolí a sobě samotným. Každá se s problémy vyrovnává po svém, jedna nad papírem, druhá v kuchyni. A postupem času objevujeme, že mají i leccos společné – třeba silnou fixaci na muže ve svém životě. Básnická forma textu, hororové a komické prvky, herecká stylizace i výrazné výtvarné gesto nám pomáhají pojítka i odlišnosti mezi nimi hledat a podtrhnout.”
zdroj zprávy: Aneta Kučeříková
Krátká návštěva potěší navazuje na inscenaci Explosis, mapující život a dílo grafika Vladimíra Boudníka. Tvůrci se tentokrát zaměřili na ženy – umělkyně a posouvají se o generaci dál, do let šedesátých, které do českých luhů a hájů přinesly happening, performance a pop-art. Jenže okupace, cenzura a normalizace uzavřely umělce, vzpírající se tendenčním normám, do dvacetileté nucené izolace.
Zorka Ságlová vystavila roku 1969 ve Špálově galerii balíky sena a slámy a umožnila návštěvníkům je volně přeskupovat. Práci tak povýšila práci na umění a vysloužila si odpor oficiálních orgánů, tisku i odborné veřejnosti. Tento nevinný happening mimojiné způsobil, že dalších dvacet let nemohla oficiálně vystavovat. Období v nemilosti vládnoucího režimu trávila tkaním velkoformátových tapisérií s motivem králíka. Králík se stal jejím věrným společníkem v těžkých časech.
Naděžda Plíšková v roce 1970 vystavila tamtéž nadrozměrnou lžíci s několika litry guláše, a upozornila tak na rozpor mezi rolí nezávislé umělkyně a ženy v domácnosti. Omezené možnosti svobodné tvorby a marná ambice být dobrou matkou, manželkou a hospodyní ji uvěznily v rozestavěném hlubočepském domě, kde se vážně zranila pádem ze schodů a na několik let uvízla izolována od společnosti.
„Scénář vychází z cynických básní Naděždy Plíškové, jejichž refrénem jsou vyznání a výčitky adresované manželovi, výčty domácích prací, kuchařské recepty, citace výšivek a parodie idiotských normalizačních popěvků. V inscenaci zazní také texty Jiřího Koláře z jeho sbírky Návod k upotřebení, mýty o králících a citace Zorky Ságlové,” říká dramaturgyně Marie Nováková.
Inscenace přivádí diváky do opuštěného domu, kde se potkávají dvě zcela nekompatibilní osobnosti. Plachá Zorka (Marie Švestková), která uniká z vulgárního a nervního světa k obsedantní tvorbě, a ostrá Naděžda (Alena Štréblová) s darem všechno kolem sebe kriticky zhodnotit, ironizovat a zároveň pošpinit. Naděžda akcentuje úmornou realitu a těží z ní ve svých dílech, Zorka uniká do snu a mystiky. V prostoru, ze kterého není úniku, se zjevuje Králík (Petr Šmíd), mužský element, provokatér, hajzlík a průvodce. Čeká je dvacet let společného soužití, bez možnosti opustit hranice domu.
Petr Šmíd, jenž je zároveň autorem hudby, se při její tvorbě inspiroval českým undergroundem, dobovým světovým rockem a normalizačním popem. Z velké části ji interpretuje naživo a využívá při tom přirozených ruchů domácnosti a města.
Scénografka Ivana Kanhaüserová volně vychází z děl a motivů obou výtvarnic. Vytváří prostor, který má své zvláštní hororové zákonitosti. Dům je ateliérem i kuchyní a bez varování se v něm objevují objekty, zvířata, zdi a živly. Svévolně mění proporce a sám rozhoduje, koho pustí ven a koho dovnitř.
Režisérka Burianová dodává: „Nejedná se o dokument, ale fikci. Základní situace Krátké návštěvy vychází z napětí mezi zcela odlišnými přístupy postav Nadi a Zorky ke své práci, blízkému okolí a sobě samotným. Každá se s problémy vyrovnává po svém, jedna nad papírem, druhá v kuchyni. A postupem času objevujeme, že mají i leccos společné – třeba silnou fixaci na muže ve svém životě. Básnická forma textu, hororové a komické prvky, herecká stylizace i výrazné výtvarné gesto nám pomáhají pojítka i odlišnosti mezi nimi hledat a podtrhnout.”
zdroj zprávy: Aneta Kučeříková
Další zprávy
Slovácké divadlo uvádí novou pohádkovou detektivní komedii pro celou rodinu
(Slovácké divadlo Uherské Hradiště, 17.12.2024)
Vršovické divadlo MANA uvádí Čapkův Krakatit: příběh o pokušení a poznání
(Vršovické divadlo MANA, 16.12.2024)
„Únikovka“, která se vymkne kontrole...
(Divadlo Tramtarie, 12.12.2024)
Cirk La Putyka a Jatka78 spolupracují s respektovaným britským choreografem Akramem Khanem na novém projektu
(Cirk La Putyka, 12.12.2024)
Poslední letošní novinkou Východočeského divadla bude hra o Charliem Chaplinovi
(Východočeské divadlo Pardubice, 11.12.2024)
Nová komedie plzeňského divadla S barvou ven rozesměje, pobaví a možná přiměje i k zamyšlení
(Divadlo J. K. Tyla Plzeň, 11.12.2024)
Co všechno máme ve svých rukou?
(Národní divadlo, 10.12.2024)