Zpráva
Umělecký soubor Tygr v tísni připravuje inscenaci na pomezí divadla a výtvarné performance Krátká návštěva potěší, která je volně inspirovaná osudy výtvarnic Zorky Ságlové a Naděždy Plíškové, spojených s českým undergroundem. Autorská inscenace režisérky Zuzany Burianové a dramaturgyně Marie Novákové bude uvedena v premiéře 2. října 2020 ve 20:00 v Divadle VILA Štvanice.
Krátká návštěva potěší navazuje na inscenaci Explosis, mapující život a dílo grafika Vladimíra Boudníka. Tvůrci se tentokrát zaměřili na ženy – umělkyně a posouvají se o generaci dál, do let šedesátých, které do českých luhů a hájů přinesly happening, performance a pop-art. Jenže okupace, cenzura a normalizace uzavřely umělce, vzpírající se tendenčním normám, do dvacetileté nucené izolace.
Zorka Ságlová vystavila roku 1969 ve Špálově galerii balíky sena a slámy a umožnila návštěvníkům je volně přeskupovat. Práci tak povýšila práci na umění a vysloužila si odpor oficiálních orgánů, tisku i odborné veřejnosti. Tento nevinný happening mimojiné způsobil, že dalších dvacet let nemohla oficiálně vystavovat. Období v nemilosti vládnoucího režimu trávila tkaním velkoformátových tapisérií s motivem králíka. Králík se stal jejím věrným společníkem v těžkých časech.
Naděžda Plíšková v roce 1970 vystavila tamtéž nadrozměrnou lžíci s několika litry guláše, a upozornila tak na rozpor mezi rolí nezávislé umělkyně a ženy v domácnosti. Omezené možnosti svobodné tvorby a marná ambice být dobrou matkou, manželkou a hospodyní ji uvěznily v rozestavěném hlubočepském domě, kde se vážně zranila pádem ze schodů a na několik let uvízla izolována od společnosti.
„Scénář vychází z cynických básní Naděždy Plíškové, jejichž refrénem jsou vyznání a výčitky adresované manželovi, výčty domácích prací, kuchařské recepty, citace výšivek a parodie idiotských normalizačních popěvků. V inscenaci zazní také texty Jiřího Koláře z jeho sbírky Návod k upotřebení, mýty o králících a citace Zorky Ságlové,” říká dramaturgyně Marie Nováková.
Inscenace přivádí diváky do opuštěného domu, kde se potkávají dvě zcela nekompatibilní osobnosti. Plachá Zorka (Marie Švestková), která uniká z vulgárního a nervního světa k obsedantní tvorbě, a ostrá Naděžda (Alena Štréblová) s darem všechno kolem sebe kriticky zhodnotit, ironizovat a zároveň pošpinit. Naděžda akcentuje úmornou realitu a těží z ní ve svých dílech, Zorka uniká do snu a mystiky. V prostoru, ze kterého není úniku, se zjevuje Králík (Petr Šmíd), mužský element, provokatér, hajzlík a průvodce. Čeká je dvacet let společného soužití, bez možnosti opustit hranice domu.
Petr Šmíd, jenž je zároveň autorem hudby, se při její tvorbě inspiroval českým undergroundem, dobovým světovým rockem a normalizačním popem. Z velké části ji interpretuje naživo a využívá při tom přirozených ruchů domácnosti a města.
Scénografka Ivana Kanhaüserová volně vychází z děl a motivů obou výtvarnic. Vytváří prostor, který má své zvláštní hororové zákonitosti. Dům je ateliérem i kuchyní a bez varování se v něm objevují objekty, zvířata, zdi a živly. Svévolně mění proporce a sám rozhoduje, koho pustí ven a koho dovnitř.
Režisérka Burianová dodává: „Nejedná se o dokument, ale fikci. Základní situace Krátké návštěvy vychází z napětí mezi zcela odlišnými přístupy postav Nadi a Zorky ke své práci, blízkému okolí a sobě samotným. Každá se s problémy vyrovnává po svém, jedna nad papírem, druhá v kuchyni. A postupem času objevujeme, že mají i leccos společné – třeba silnou fixaci na muže ve svém životě. Básnická forma textu, hororové a komické prvky, herecká stylizace i výrazné výtvarné gesto nám pomáhají pojítka i odlišnosti mezi nimi hledat a podtrhnout.”
zdroj zprávy: Aneta Kučeříková
Krátká návštěva potěší navazuje na inscenaci Explosis, mapující život a dílo grafika Vladimíra Boudníka. Tvůrci se tentokrát zaměřili na ženy – umělkyně a posouvají se o generaci dál, do let šedesátých, které do českých luhů a hájů přinesly happening, performance a pop-art. Jenže okupace, cenzura a normalizace uzavřely umělce, vzpírající se tendenčním normám, do dvacetileté nucené izolace.
Zorka Ságlová vystavila roku 1969 ve Špálově galerii balíky sena a slámy a umožnila návštěvníkům je volně přeskupovat. Práci tak povýšila práci na umění a vysloužila si odpor oficiálních orgánů, tisku i odborné veřejnosti. Tento nevinný happening mimojiné způsobil, že dalších dvacet let nemohla oficiálně vystavovat. Období v nemilosti vládnoucího režimu trávila tkaním velkoformátových tapisérií s motivem králíka. Králík se stal jejím věrným společníkem v těžkých časech.
Naděžda Plíšková v roce 1970 vystavila tamtéž nadrozměrnou lžíci s několika litry guláše, a upozornila tak na rozpor mezi rolí nezávislé umělkyně a ženy v domácnosti. Omezené možnosti svobodné tvorby a marná ambice být dobrou matkou, manželkou a hospodyní ji uvěznily v rozestavěném hlubočepském domě, kde se vážně zranila pádem ze schodů a na několik let uvízla izolována od společnosti.
„Scénář vychází z cynických básní Naděždy Plíškové, jejichž refrénem jsou vyznání a výčitky adresované manželovi, výčty domácích prací, kuchařské recepty, citace výšivek a parodie idiotských normalizačních popěvků. V inscenaci zazní také texty Jiřího Koláře z jeho sbírky Návod k upotřebení, mýty o králících a citace Zorky Ságlové,” říká dramaturgyně Marie Nováková.
Inscenace přivádí diváky do opuštěného domu, kde se potkávají dvě zcela nekompatibilní osobnosti. Plachá Zorka (Marie Švestková), která uniká z vulgárního a nervního světa k obsedantní tvorbě, a ostrá Naděžda (Alena Štréblová) s darem všechno kolem sebe kriticky zhodnotit, ironizovat a zároveň pošpinit. Naděžda akcentuje úmornou realitu a těží z ní ve svých dílech, Zorka uniká do snu a mystiky. V prostoru, ze kterého není úniku, se zjevuje Králík (Petr Šmíd), mužský element, provokatér, hajzlík a průvodce. Čeká je dvacet let společného soužití, bez možnosti opustit hranice domu.
Petr Šmíd, jenž je zároveň autorem hudby, se při její tvorbě inspiroval českým undergroundem, dobovým světovým rockem a normalizačním popem. Z velké části ji interpretuje naživo a využívá při tom přirozených ruchů domácnosti a města.
Scénografka Ivana Kanhaüserová volně vychází z děl a motivů obou výtvarnic. Vytváří prostor, který má své zvláštní hororové zákonitosti. Dům je ateliérem i kuchyní a bez varování se v něm objevují objekty, zvířata, zdi a živly. Svévolně mění proporce a sám rozhoduje, koho pustí ven a koho dovnitř.
Režisérka Burianová dodává: „Nejedná se o dokument, ale fikci. Základní situace Krátké návštěvy vychází z napětí mezi zcela odlišnými přístupy postav Nadi a Zorky ke své práci, blízkému okolí a sobě samotným. Každá se s problémy vyrovnává po svém, jedna nad papírem, druhá v kuchyni. A postupem času objevujeme, že mají i leccos společné – třeba silnou fixaci na muže ve svém životě. Básnická forma textu, hororové a komické prvky, herecká stylizace i výrazné výtvarné gesto nám pomáhají pojítka i odlišnosti mezi nimi hledat a podtrhnout.”
zdroj zprávy: Aneta Kučeříková
Další zprávy
Fyzická akrobacie na nejvyšší úrovni. Mezinárodní soubor Knot on Hands přiveze na Jatka78 představení Concrete.
(Jatka78, 14.11.2024)
Premiéra Garderobiéra v Městském divadle Zlín přináší strhující pohled do zákulisí divadelního světa
(Městské divadlo Zlín, 13.11.2024)
Výprava do české minulosti, jež by mohla být omluvou naší současnosti...
(Divadlo Bolka Polívky, 12.11.2024)
Nová premiéra Jana Mocka vypráví fascinující příběh sudetoněmeckého politika Heinze Ruthy
(Alfred ve dvoře, 11.11.2024)
Vánoční inscenace MDP nahlédne do domu slavného spisovatele Karla Čapka a oslňující herečky Olgy Scheinpflugové
(Městská divadla pražská, 11.11.2024)
Východočeské divadlo Pardubice uveřejnilo program 25. ročníku GRAND Festivalu smíchu a zahajuje předprodej vstupenek
(Východočeské divadlo Pardubice, 8.11.2024)
Nad Prahou opět zazáří půlměsíc
(8.11.2024)