Zpráva

Existuje na světě místo, kde bychom nenarazili sami na sebe? Netradiční cestopis plný střetů, s iritující realitou, a především vlastním já, zprostředkovává Magnesií Literou oceněná kniha Josefa Pánka. Z ní vycházející Láska v době globálních klimatických změn bude v režii Ondřeje Štefaňáka uvedena v premiéře 25. září 2019 v Divadle MeetFactory.

Láska v době globálních klimatických změn vypráví o globální vesnici zvané Země, ilogičnosti rasismu a xenofobie i nevyzpytatelných cestách srdce, o tom, jak se bojíme změn, zatímco ta největší z nich se odehrává v našem nitru. Hodně cestovat, umět jazyky a mít řadu zkušeností ze zahraničí znamená pro některé splněný sen, s nimž se nicméně pojí absence pocitu být vlastně kdekoliv doma a hluboká ekologická stopa. Novela ohledává vykořeněnost dnešního člověka a na literární scéně – nejen kvůli vědeckému povolání Josefa Pánka – zapůsobila jako zjevení, které vyústilo v ocenění Literou za prózu 2018.

Rozvité věty, opakování slov a frází, psaní čísel číslovkami a jiné zkratky – tak se formálně projevuje aktuálnost předlohy a jejího zrychleného tempa příznačného pro tuhle dobu. Inscenace akcentuje téma narcismu, slovy Matěje Samce, dramaturga Divadla MeetFactory, „téma narcismu Lásky v době změn jako lásky k sobě samému, která je v dnešní době podstatná a velice exponovaná.“ Nezvykle pojmenované dílo není v této první dramatizaci ani tak o lásce či globálním oteplování, jako spíš o narážení na sebe sama a everymanovi, který touží spíš než po lásce k druhému po lásce sebe samého, přičemž v této cestě si nakonec brání jen on sám.

Tohoto everymana, současného globálního člověka, na jevišti ztvárňují Petr Jeništa, Jan Bárta a Vojtěch Hrabák. „Tvůrčí tým jsme sestavili z mužů,“ říká režisér Ondřej Štefaňák a dále k tomu nastiňuje důvod, „pátráme po zdrojích ryze mužské melancholie a zlomeného šovinismu dvacátého prvního století, pokud něco takového jako skutečný muž ještě existuje a zda něco takového vůbec někdy existovalo.“ Každý z herců představuje vypravěče příběhu v jiném životním období – jeden zastupuje dospívajícího cestovatele, druhý protivného zaměstnance Akademie věd, třetí vědce na konferenci na konci světa; vykořeněně se cítí každý jeden z nich.

Tyto postavy přichází odnikud, do neznáma také směřují. Vyvolal tento stav falešná sounáležitost anonymní globální společnosti? Nebo vlastní, do sebe zahleděná fantazie a úzkoprsá domýšlivost a obyčejný strach? V rámci festivalu …přístí vlna/next wave…, jehož tématem je tentokrát Odsouzen ke svobodě, zasáhne Divadlo MeetFactory poprvé Láska v době globálních klimatických změn ve středu 25. září. 

Více:
„Moje žena mi vyprávěla kolumbijskou pohádku o vesnici, za kterou sedí drak, ale vesničani žijí spokojeně, protože za vesnicí nikdy nebyli a o drakovi nic nevěděli. Jen jedno malý, hloupý děcko, který když tam zabloudí a uvidí draka, chce si s ním hrát, a drak je zlej, to děcko sežere. Ham.“ – Josef Pánek: Láska v době globálních klimatických změn

„Když jsem žil v Austrálii, byl jsem jednou v Česku na návštěvě. Mluvil jsem se svým kamarádem, kterého jsem znal od školky, a vyprávěl jsem mu, že moje přítelkyně je Kolumbijka, a on ohrnul nos, že to je nějaká Indiánka. Ale já mu řekl, že není Indiánka, že její dědeček a babička byli Němec a Španělka, kteří emigrovali do Kolumbie. Řekl, že je to jedno, že každá Kolumbijka je Indiánka a že je černá. A myslel to vážně. Už jsem mu nic neříkal, protože jsem pochopil, že to nemá smysl; že mu to nevysvětlím.“ – Josef Pánek v rozhovoru pro Respekt

„V poslední době se hodně mluví o konci lásky. Láska se dnes údajně stává obětí nekonečné svobody volby, rozmanitosti voleb a nutkání k optimalizaci. Ve světě neomezených možností prý není láska možná. Slýcháme také stesky, že se ze světa vytrácí vášeň. V knize Proč láska bolí připisuje Eva Illouzová vinu za tento stav racionalizaci lásky a rozšiřování technologie volby. Tyto sociologické teorie lásky však neberou v potaz, že dnes se odehrává cosi, co lásku udolává ještě mnohem víc než nekonečná svoboda nebo neomezené možnosti. Ke krizi lásky nepřispívá pouze zvýšená nabídka jiných ‚jiných‘, nýbrž také eroze jiného, která se aktuálně odehrává ve všech oblastech života a která kráčí ruku v ruce s postupující narcifikací já. To, že ‚jiný‘ mizí, je vskutku dramatický proces, který se však naneštěstí odehrává, aniž by si toho mnozí povšimli.“ – Byung-Chul Han: Vyhořelá společnost

Dramatizace, režie: Ondřej Štefaňák
Scéna a kostýmy: Matěj Sýkora
Hudba: Kryštof Blabla
Dramaturgie: Matěj Samec
Produkce: Magda Juránková
Foto: Andrea Černá

Hrají: Petr Jeništa, Jan Bárta, Vojtěch Hrabák

Předpremiéra 13. 9. v rámci festivalu …přístí vlna/next wave…, premiéra 25. 9., repríza 28. 10.

zdroj zprávy: Libor Galia