Zpráva

V režii Apoleny Vanišové uvede Divadlo MeetFactory inscenaci podle Bílé knihy jihokorejské spisovatelky Han Kang. Fragmentovaný příběh vytvořený z úvah a zápisků o bílých předmětech, jehož hlavním motivem je smrt sestry hlavní hrdinky, vypráví režisérka pomocí obrazů a gest, které inscenaci posouvají až k výtvarnému dílu. Premiéra proběhne v úterý 28. září.

„Stejně jako bychom mohli (...) konstatovat, že bílá barva není barva, Bílá kniha zase není knihou, která by svým charakterem plynule navázala na předchozí dva romány spisovatelky Han Kang,“ píše v doslovu knihy překladatelka Petra Ben-Ari. Po příběhu o ženě, která se rozhodne stát květinou (román Vegetariánka, který získal mj. Mezinárodní Man Bookerovou cenu), a masakru civilistů v jihokorejském Kwangdžu (Kde kvete tráva), přišla Han Kang s fragmentovaným příběhem Bílé knihy, který tvoří krátké zápisky, úvahy o bílých předmětech, vzpomínky, asociace a minipříběhy. Střípky spojuje téma smrti autorčiny starší sestry, která zemřela po pár hodinách života. Bílá coby barva, která pojímá všechny ostatní, je zde symbolem začátku i konce; autorka skrze zápisky nachází vlastní sebejistotu, sílu.

Slova jsou v inscenaci nahrazena mlčením dvou ne-hereček, jednovaječných dvojčat, které se pomocí světla a porobetonu pokouší najít odpověď na otázku, zda máme právo na tenhle život. „Ve své divadelní práci jsem vždy tíhla k materiálu a scénografii. Často se mi stávalo, že pro mě scéna a prostor byly zásadnější než práce s hercem nebo situace. Vytvářela jsem obrazy, které jsem nějakým způsobem řadila a vrstvila. Svoje inscenace jsem začala nazývat divadelními instalacemi,“ vysvětluje režisérka Apolena Vanišová v podcastu Tovární hlášení. I z toho důvodu se tentokrát rozhodla pracovat na scéně výlučně s neherečkami - Evu Svobodovou a Olgu Bártovou, které v inscenaci účinkují, nazývá režisérka aktérkami. „Nejsou to herečky, ale ani performerky, neboť jde o nazkoušenou inscenaci s pevnou strukturou, zatímco performance je otevřenější tvar, v němž hraje větší roli svoboda, snad i náhoda,“ dodává režisérka.

Po inscenacích Pohřeb sardinky a Aluminiová královna se režisérka v Divadle MeetFactory opět vrací k tématu mateřství, resp. pohledu na matku. Ve všech případech jde o dialog s ženou matkou nebo ženou ne-matkou v životně náročných situacích.

Premiéra Bílé knihy proběhne v úterý 28. září v Divadle MeetFactory, první repríza pak o den později.
 
Han Kang: Bílá kniha
#흰
překlad: Petra Ben-Ari
koncept a režie: Apolena Vanišová
dramaturgie: Matěj Samec
výtvarná spolupráce: Pavel Havrda a Johana Střížková
hudba: Stanislav Abrahám
světla: Pavel Havrda
kostýmy: Johana Střížková
produkce: Magda Juránková
sestry: Eva Bártová a Olga Svobodová
hlas: Sára Märc

Rozhovor s Apolenou Vanišovou „Počkej, ještě, teď, nahlas, voda teče, počkej, ticho.”
(Tovární hlášení, podcast MeetFactory)

Rozhovor s překladatelkou Bílé knihy Petrou Ben-Ari: O bílé jako barvě smutku
(Tovární hlášení, podcast MeetFactory)

„Korejština má dva výrazy pro bílou: jeden vyjadřuje čistotu, radost a nevinnost; druhý pak nehybnost, zmrazení a prázdnotu, která odpovídá smrti.”
(*Petra Ben-Ari: O bílé jako barvě smutku, Tovární hlášení, 26. 6. 2021)

„Volba slov byla při překládání Bílé knihy nesnadná. Texty jsou občas velmi krátké, je zde třeba zachytit jejich víceznačnost. Pořád se tu opakují výjevy sněhu, jinovatky, zmrzlých jevů na okně, pro což má korejština širokou slovní zásobu, objevují se i dialektální výrazy. Nelze neustále opakovala slova sníh a odstíny bílé.”
(*)

zdroj zprávy: Zuzana Kolouchová