Vilemkubac

Přestože se pardubická inscenace zpočátku odehrává v komediálním duchu, později, když se rozjede koloběh antiutopistických absurdit, smrti a bezmoci, tak divákům ustrne úsměv na tvářích.
Hra má pro svůj geniálně napsaný text nadčasový přesah. V dnešních dnech narůstající xenofobie a politické nejistoty některé pasáže či repliky přesně vystihují současnost.
http://www.pardubicepodlevas.cz/co-hybe-pardubicemi/bila-nemoc-ozila-ve-vychodoceskem-divadle-v-pravou-chvili

Neskutečné, jak se podařil bláznivý nápad, že se Gustávu Husákovi zjevila Věra Čáslavská, natáhnou tak, aby vystačil na dvouhodinové představení, na které se dá dívat. Slabší chvilky a vtipy zachránily geniální skeče jako například scéna s párky.

Z počátku hry bylo k vidění pár obstojných vtipů a gagů. S postupem času se však začaly opakovat a být předvidatelné. Došlo až k jakémusi zacyklení v crazy-komedii, která celkem pozbývala na ději. Hlavně druhá polovina představení s paní Potterovou z úřadu pro adopci dítěte byla slabá. Hra postoupila do nesmyslných a prolhaných scén, kterými se trio bratrů prosekalo až ke kýženému a čekanému happyendu. Tato inscenace ukazuje, jak snadno lze "kameňáky" zakomponovat do divadelní hry. Za pochvalu stojí výběr hudby Gorana Bregoviče či herecký výkon představitele hlavní mužské role.

V sestavě: Táborský, Šimon, Reidinger, Hraběta, Weigel, Bárta

Přezpívané. Inscenace se až křečovitě drží Smyczkova seriálu. Dalo se použít spoustu povedených pasáží z knihy, které byly v seriálu opomenuty.

Inscenaci vyzdvihuje skvěle provedená scénografie, která skvěle utváří klášter ve 14. století.