Poldinka

Celou dobu mi táhlo hlavou, jak by to bylo pěkné, kdyby to nebyl muzikál. Silný příběh o lidskosti a nelidskosti, mě tam ta hudební čísla spíše rušila. Třeba zmiňovaná Klepla pepka Kepkeho - pořád je to scéna, kdy zlomený muž po mrtvici přichází o posledního syna. Přitom ta hudba byla fajn, jen se mi tam nehodila. Příjemné zarámování příběhu postavou dirigenta Davida Wienera, pozorný divák najde v historii Wienerovy rodiny paralelu s historií rodiny Ludwiga Mosera (jistě nápad Viktora Braunreitera). Z herců mě oslovily výkony D. Mišáka, S. Gondy, P. Janiššové a J. Švece. Petr Németh jako eseman úplně přesný, bála bych se ho potkat.

Trochu jsem se toho bála, ale zbytečně. Nechte se unášet na surrealistické vlně a vnímejte všemi smysly, je to krása. Výborní Katrin Weitzenbauerová a Petr Németh.

Dobré, ale v Dlouhé lepší.

100 procent za hru a ještě 10 navíc za scénu!

Líbilo se mi, jak postava markyzy de Merteuil tak, jak se postupně odhaluje její povaha a úmysly, jak postupně odkládá svršky, jako vrstvy cibule.

Svěží, milé, lidské. U scény, kdy Betty je bezradná a má obavy, že nikdy nebude mít muže a děti, se mi vždycky zastaví srdce. A proto ji mám nejraději. Výborní všichni a vynikající Magdalena Hniličková.

Chebský evergreen, viděno 6x. Nejlepší jsou Betsy a Lou!

Daniel Mišák působí tak chlapecky a přirozeně, Radmila Urbanová je krásně babičkovsky starostlivá. Nápaditá scéna v komiksovém stylu.

Viděno 5x, pokaždé mě to dostane.

Velmi vydařené, čistá scéna, práce se světlem, však taky Drtikol, ne? Doporučuji dramaturgicky úvod, dobře přiblíží děj a v představení se pak divák snáze orientuje a může vychutnávat vizuální stránku.

Nádherná inscenace, příběh, scéna, výkony. Moje nejoblíbenější postava je Hindi, nejlíp ilustruje tu svázanost pravidly a tradicemi. Kdyby to šlo, dala bych 120%.

Není třeba tolik pitvoření a přehrávání, obsazení lady Brecknellové je samo o sobě třeskutě dobré, stejně jako Wildův text. Kostýmy pánů nápadité, kostýmy dam, jakási ozvěna devadesátek, se nehodily ke klasice. Chvílemi jsem měla pocit, že se dívám na Rubalku z Osady. Příjemná Kateřina Pokorná a rošťácký Daniel Mišák.