Mila84

Ideální program na večer v čase předvánočním? Projít se po městě, dát si svářeček a zajít do Karlína na Anděla páně. Kouzelné představení, kdy na vás z pódia sálá, jak to všechny zúčastněné baví a že všichni co na něm pracovali, jsou lidi na svém místě. Jo a s Markem Lamborou alias čertem Uriášem bych šla do pekla dobrovolně:)

V první polovině jsem nechápala, na co se dívám. Na tragédii nebo na komedii? Ne že bych nebyla pro, tragický příběh místy provětrat humorem, ale tady těch taškařic a hereckého pitvoření bylo opravdu příliš. Byla jím schozená jak dramatická, tak romantická linie příběhu.
Sexuálních narážek tu bylo tolik, že jsem se děsila, kdy přijde další.
Chůva v podání Terezy Bebarové, to co bylo ta karikaturu?
Druhá půlka byla lepší. To se konečně hrálo drama, které ve mě i dokázalo vyvolat nějaké ty emoce. Celkový dojem to lehce poupravilo, avšak nespasilo. Nakonec dávám 50%, avšak jen proto, že mám slabost pro Marka Lamboru.

Něžná hra o tom, jak důležité je nenechat si vzít svoje sny, ale zároveň nežít jen ze snů.
Zuzana Vejvodová a Marek Lambora jsou ve svých rolích dvou velmi rozdílných a přitom podobně osamělých lidí okouzlující.
Odcházela jsem s úsměvem na rtech.

Toho debatování o hudbě na mě bylo až trochu moc, obzvláště scéna na začátku, kdy davá Bach svým synům hudební lekci, pro mě byla zdlouhavá.
Celkově však představení hodnotím jako působivé drama o rodině, lásce, o tom jak těžké je být blízkým člověkěm génia, stejně jako géniem samotným. Místy jsem měla slzy v očích.
Herci byli všichni skvělí. Klobouk dolů před Radkem Holubem, jak náročný text se musel naučit. Nejvíce emocí však ve mě vyvolal Marek Lambora, který se své role otcem upozaďovaného syna zhostil na výbornou. Působivá byla samozřejmě také živá hudba.