Kubikula

Neskutečně kvalitní představení. Počínaje úpravou do divadelní podoby, zdařilou variabilní scénou (Michal Syrový) a konče výkony představitelek (nejen v hlavních rolích). Vyzdvihnout si zasluhuje především Andrea Elsnerová, která velmi přesvědčivě dokázala ztvárnit šestnátiletou či sedmnáctiletou zamilovanou dívku i ženu o patnáct až dvacet let starší, zlomenou životem v koncentráku, osudem, přesvědčením že svým milým přináší smrt...

Dnes (9. 4. 2025) jsem viděl zřejmě bohužel poslední představení této výjimečné hry, pro které pan Radovan Lipus dokonale využil neobvyklé prostory kostela sv. Šimona a Judy. "Jeviště" byla dobře scénicky pojata a zvláštní dojem podtrhával i světelný design. Z dobrých hereckých výkonů všech bych vyzdvihl Karolínu Knězů, jejíž Terezka byla přesvědčivá od dětství až do dospělosti a smutnému konci.

Představení které se opravdu povedlo.
Překvapil beatbox u V. Hýbnerové, exhibice A. Polívkové na vysokých podpatcích, nepřekvapil R. Vizváry ani T. Wakenshaw svými pohybovými kreacemi. Snad nejvíc jsem obdivoval synchronizaci jejich pohybů s filmem, promítaným za jejich zády.

Loutky byly v představení dvě, obě velmi pěkně a nápaditě vedené a první i dobře namluvená. (Druhá je němá). Zajímavě a účelně řešená variabilní scéna. Úroveň první poloviny představení byla slušná, velmi dobrý byl nápad kostýmy maňásků na živých hercích. Tím ale bohužel výčet kladů končí. Druhá polovina představení totiž nestála za nic. Zdlouhavá "hudební" čísla, místy nesrozumitelný zpěv, podle mne pro děti neuchopitelné (má to být rodinné představení) a s předlohou velmi málo související. Domnívám se, že i přesun do válečné doby nemá opodstatnění.

V první polovině představení neskutečně výborná Petra Špalková, které velmi dobře sekundoval Hynek Čermák. Druhé polovině podle mne schází spád, už není tak jiskřivá. Překvapující závěr ji trochu zachránil.

Podle mne nádherné představení, během kterého paní Janžurová nesleze z jeviště a doslova se vyřádí. Obdivuji její výběr hry a hlavně elán, když dokáže odehrát v podstatě sama celé téměř dvouhodinové představení.

Bohužel představení se nepovedlo. Oceňuji sice herecké výkony, ale nebylo o čem hrát. Pan Steigerwald sice možná popsal vlastní zážitky, ale vůbec se mu nezdařilo převést je do sdělitelné divadelní podoby.

Bohužel představení se nepovedlo. Nepochopil jsem, proč autoři připsali rozpačitý začátek i tragický konec, proč přestavitele dvojčat navlékli do vatonu... Scény z filmu sice byly použity, ale to je asi tak to jediné, čím mohly přispět k vyššímu ohodnocení. Škoda.

Dům Bernardy Alby patří mezi další zdařilé inscenace DNV. Když začnu zezdola (skupina Razam sedí v orchestřišti) hudbou jsou vlastně jakési krátké vstupy, oddělující jednotlivé obrazy hry. To klade na muzikanty i herečky velké nároky na načasování a souhru. Samozřejmě ve hře zazní i celé "písně". U hereček mne mimo jejich dobrých hereckých výkonů překvapila souhra v choreografii. Scéna je jednoduchá a účelná, bez velkých proměn dotváří celý pochmurný dům. Oceňuji samozřejmě i práci režiséra, obzvlášť mne zaujala stylizace sebevraždy v závěru představení, které mohu všem vřele doporučit.

Skvělá konverzační komedie s vynikajícími výkony obou protagonistů. Po dlouhé době jsem se v divadle opravdu pobavil a zasmál. Komedie má jedinou chybu - je krátká.