František Horálek

Napsal bych, že tohle musíte vidět. Ale ne, kdepak. Tohle musíte ZAŽÍT! Nechci prozrazovat, tak jen poznamenám, že na sedačce v hledišti strávíte mnohem méně času, než jste v divadle zvyklí ;o)
Scénografie i kostýmy klasicky lampioňácky vysoce nadprůměrné, hravé a nápadité. Co postava, to herecká lahůdka. Písničky i další řekněme poetické momenty měkce dosedly do prachu neznámé planety a já měl během celé té fantastické výpravy buď široký úsměv na tváři, nebo jsem se rovnou nahlas chechtal :o) Ano, hravý dospělý si to užije přinejmenším stejně dobře, jako jeho malé kopie.
S dcerou jsme se shodli, že tohle představení jsme neviděli naposled!

Loutková klasika. Mě jako dospělého nenadchlo, neurazilo, ale šestileté děti si představení hodně pochvalovaly. Povedené dekorace a všechna technika kolem, ale přišlo mi to místy takové hluché, nevyužité ? především andělé mi připadali většinu nesrozumitelní a občas zbyteční; přitom pěkný nápad.

Možná mě to nenadchlo proto, že nejsem cílová skupina ? ale já si mnohá jiná představení užívám, takže tím to úplně nebude :o)

Čtyři herci hráli... Ne, pardon, to vůbec není přesné. Ve skutečnosti se všichni čtyři herci na hodinu doslova STALI kluky na Cestě do pravěku. Nechali jsme se unést nadšením z dobrodružství, dokonalým propojením loutek a herců, nebo třeba pro Lampion tak typickou chytrou a vtipnou (scénickou) výpravou. Jak si udělali ohýnek, jak se potopili pro deník, jak se stegosaurus utkal s tyrannosaurem... To bych sem rovnou mohl opsat scénář.

Maminka našich dětí do divadla nechodívá. Udělala výjimku a při odchodu až omluvně vyjádřila obavu, jestli se nebavila ještě víc než děti. Bála se zbytečně :o)

Šel jsem na představení s poměrně velkým očekáváním, protože už mám s divadlem Lampion trochu zkušenost a věděl jsem, že umí. O to příjemnější bylo, když se očekávání zcela naplnilo a ještě zbylo něco navrch ;o)
Živelně zahrané postavy (bez výjimky, a například Medico se sestřičkami přímo excelovali), nápaditá scénografie (noční můry a pavouk!), překrásně nasvícené. Téma i propojení s Mexikem a jeho jazykem i hudbou fungovalo na jedničku.
Na tohle vezmu děti minimálně ještě jednou ;o)

Odehrát na malém stole s několika rekvizitami a zajímavě proměnlivými scénami v jednom člověku tak poutavé představení, to už je kumšt. (Loutko)herec dodal vlastními silami vtipné ozvučení, děti několikrát vtáhl vtipně do hry a tím si nás zcela získal. Výborné!

První půlka pěkná. Ve druhé půli se představení z příjemné inovace zvrhlo v nekontrolovanou smršť ujetých nesmyslů a ani jsme to nedokoukali. Čtyřleté dceři jsem vysvětlil, že to byla derniéra a co to znamená, na což jsem se obratem dozvěděl, cituji: "Tak to je moc dobře."

Děti kolem 3,5 si to užily úplně stejně jako ty starší. Nechybělo ani několik vtípků pro starší a pokročilé ;o)

Na první pohled minimalistické kulisy díky jejich chytrému využití a fantastickým hercům ožily do scén, které budu mít v paměti ještě dlouho. Jak se během hry ukázalo, nešlo to snad ztvárnit lépe.

Hercům jsem věřil každé slovo i pohyb. Třeba scénu s vichrem jsme si cestou domů zkoušeli napodobit. Marně ;o) Písničky plné chytrých veršů byly tím správným kořením, klobouk dolů.

Odcházeli jsme naprosto nadšení a jsem si jistý, že se do Lampionu ještě vrátíme. Ragnááár!

Patří myši do nebe? V Lampionu určitě, a nás vzala myška Šupito až do sedmého ;o) Velmi příjemné vyprávění slovem i rytmem, pěkný zážitek nejen pro malé diváky. Když vám dítě hned po představení pošeptá, že to bylo moc hezké a že to musí vidět a zažít i jeho kamarádi, nic víc vědět nepotřebujete.