Cejkon

Podle zde již napsaných komentářů jsem musel být evidentně na jiném představení. Herecké výkony toporné a nepřesvědčivé vyjma Kláry Cibulkové. Vystavět scénu z porobetonu je možná zajímavý nápad, ale pokud jsou všichni oblečeni v černém, tak to v druhé půli nevypadá pěkně.
Obecně mám s hrami pana Gombára problém a tímto jsem se v tom jenom utvrdil.

Po zklamáních z předešlých divadelních představení jsem na Noc bláznů šel s minimálním očekáváním. Chtěl jsem se prostě nechat překvapit. To, co se odehrávalo na jevišti i v hledišti mne ale plně odzbrojilo. Pomalu se vypráví příběh o mladém režisérovi, který hned po vysoké škole dostane velice zvláštní pracovní nabídku ve vyhořelém divadle se skupinou chovanců. Přiznám se, že jsem se nemohl dočkat konce pauzy a těšil se na rozuzlení děje s myšlenkou, zda nastudovanou hru předvedou. Dostalo se mi podívané, kterou jsem nečekal.

Představení se mi prostě líbilo.

Vynikající nápad vyprávět druhou polovinu částečně retrospektovně nezachrání tu první, která mi kromě role Miroslava Hrušky a Roberta Jažkówa, přišla relativně nudná a plochá. Neskutečně zábavné vystoupení Marty Dancigerové bylo asi tím nejlepším, co tato hra může divákovi nabídnout.

Vulgarismus v inscenacích vnímám jako berličku a chabý pokus autorů o kontroverzní hodnocení. Pokud není expresivní slovník nadužíván, lze do jisté míry pochopit. Ale v této hře je tomu právě naopak.

Oproti knize jsem měl problém se v příběhu zorientovat. Nesourodé herecké výkony a místy i přehrávní mne rušily. Po první polovině hry, tedy po čtyricetipěti minutách, jsem měl nutkavou touhu z divadla odejít, ale prodírat se diváky mi přišlo nemístné. Ve druhé části, která směřovala k vyústění děje, jsem sice poznával předlohu, ale nedokázal jsem tam najít nutkavý pocit zmaru a tíživou situaci čtyř sourozenců, kteří nechtějí být rozděleni.

Z divadla jsem odcházel zklamáný a i naštavný.