Trpaslíci

Bez nadsázky říkám, že bych chtěl mít kuráž Jana Horáka vymyslet, secvičit a předložit divákům takto bizarní divadlo. Celé to bylo prazvláštně vykloubené a zejména v první polovině jsem s napětím čekal, co dalšího nastane, neboť v rozklíženosti, nelinearitě "příběhu" mohlo přijít cokoli. Po proměně protagonistů v trpaslíky se daný koncept poněkud oslabil/vyčerpal a v této druhé části bych škrtal, možná ji radikálně zkrátil a ponechal jako krátkou pointu. Scénografie, práce s nápisy, hudba a zvuky tradičně, jak to je ve Studiu Hrdinů skoro vždy, skvělé. Herecké výkony zpravidla sebeironické, jaksi toporné, pitvorné jako celé toto představení.

Vůbec jsme nepochopili co a proč (byli jsme dva). Pán vedle po zhasnutí světel na konci jen utrousil: Zaplaťpámbu konec. Neodešli jsme asi jen s ohledem k premiéře (představení nemá pauzu) a cestou domů si říkali, že ani nevíme proč. A ani nevím proč dávám 10 %. Asi za snahu herectva.

Trpaslíci experimentují. Ne formou, ale obsahem. Jste v surreálném snu. Chvíli máte pocit, že mu rozumíte. Pak se ale postavám změní identity a kontury smyslu se rozmlží. Motivy myšky, jezevčíka, kachniček, ducha, správce opuštěného majáku nebo tří trpaslíků se prolínají. Všechny postavy jsou ale velmi přesvědčivé. V jejich lyrickém vyprávění se občas objeví něco velmi lidského. A v tu chvíli je vám příběh povědomý. O zážitek se tady nedělíte s vyprodaným Národním divadlem, ale s vybíravým publikem v několika málo řadách. Jako by se hrálo v bytovém divadle s největším obývákem v Praze. Very interesting.

Naprosto otřesné. Nechápu jak tak otevřeně sexistické divadlo může fungovat v 21. století. Chaos, ohavná scénografie, pseudofilozofické a patetické příběhy. Snaha působit umělecky. AI záběry. Jediný s/o hercům za to, že to vydrželi, i když si limitů inscenace musí být vědomi. Herecké výkony také byly tím, co z celé inscenace nedělalo jedno velké utrpení. To jsou mí hrdinové. Nevím čím je inscenace přínosná komukoliv. Horák není moc dobrý režisér a celá instituce podle toho taky vypadá - tím nehodnotím jeho osobu - Horáka neznám, ale to jak jeho inscenace vypadají.

Trpaslíci nabízejí sebe-ironickou výpověď o vlastním postavení ve společnosti, na půdorysu vlastní ad hoc sebe-mytologie si kladou otázky, jakou roli v této pohádce, ve které žijí svůj život, mají vlastně hrát: ženu, kočku, koně nebo správce? Zmateně klopýtají od jednoho k druhému, snaží se na této šikmé ploše najít pevný bod, kterého by se mohli chytit, nenachází však nic než další a další variace téhož.

Inscenace možná až příliš snadno a rychle servíruje odpovědi na vlastní otázky, to však nedělá tyto otázky samy o sobě méně zajímavé, obzvlášť s hereckými výkony, které jsou jakoby z jiného světa.

Trpaslíci experimentují. Ne formou, ale obsahem. Jste v surreálném snu. Chvíli máte pocit, že mu rozumíte. Pak se ale postavám změní identity a kontury smyslu se rozmlží. Motivy myšky, jezevčíka, kachniček, ducha, správce opuštěného majáku nebo tří trpaslíků se prolínají. Všechny postavy jsou ale velmi přesvědčivé. V jejich lyrickém vyprávění se občas objeví něco velmi lidského. A v tu chvíli je vám příběh povědomý. O zážitek se tady nedělíte s vyprodaným Národním divadlem, ale s vybíravým publikem v několika málo řadách. Jako by se hrálo v bytovém divadle s největším obývákem v Praze. Very interesting.

Naprosto otřesné. Nechápu jak tak otevřeně sexistické divadlo může fungovat v 21. století. Chaos, ohavná scénografie, pseudofilozofické a patetické příběhy. Snaha působit umělecky. AI záběry. Jediný s/o hercům za to, že to vydrželi, i když si limitů inscenace musí být vědomi. Herecké výkony také byly tím, co z celé inscenace nedělalo jedno velké utrpení. To jsou mí hrdinové. Nevím čím je inscenace přínosná komukoliv. Horák není moc dobrý režisér a celá instituce podle toho taky vypadá - tím nehodnotím jeho osobu - Horáka neznám, ale to jak jeho inscenace vypadají.

Bez nadsázky říkám, že bych chtěl mít kuráž Jana Horáka vymyslet, secvičit a předložit divákům takto bizarní divadlo. Celé to bylo prazvláštně vykloubené a zejména v první polovině jsem s napětím čekal, co dalšího nastane, neboť v rozklíženosti, nelinearitě "příběhu" mohlo přijít cokoli. Po proměně protagonistů v trpaslíky se daný koncept poněkud oslabil/vyčerpal a v této druhé části bych škrtal, možná ji radikálně zkrátil a ponechal jako krátkou pointu. Scénografie, práce s nápisy, hudba a zvuky tradičně, jak to je ve Studiu Hrdinů skoro vždy, skvělé. Herecké výkony zpravidla sebeironické, jaksi toporné, pitvorné jako celé toto představení.

Trpaslíci nabízejí sebe-ironickou výpověď o vlastním postavení ve společnosti, na půdorysu vlastní ad hoc sebe-mytologie si kladou otázky, jakou roli v této pohádce, ve které žijí svůj život, mají vlastně hrát: ženu, kočku, koně nebo správce? Zmateně klopýtají od jednoho k druhému, snaží se na této šikmé ploše najít pevný bod, kterého by se mohli chytit, nenachází však nic než další a další variace téhož.

Inscenace možná až příliš snadno a rychle servíruje odpovědi na vlastní otázky, to však nedělá tyto otázky samy o sobě méně zajímavé, obzvlášť s hereckými výkony, které jsou jakoby z jiného světa.

Vůbec jsme nepochopili co a proč (byli jsme dva). Pán vedle po zhasnutí světel na konci jen utrousil: Zaplaťpámbu konec. Neodešli jsme asi jen s ohledem k premiéře (představení nemá pauzu) a cestou domů si říkali, že ani nevíme proč. A ani nevím proč dávám 10 %. Asi za snahu herectva.

Bez nadsázky říkám, že bych chtěl mít kuráž Jana Horáka vymyslet, secvičit a předložit divákům takto bizarní divadlo. Celé to bylo prazvláštně vykloubené a zejména v první polovině jsem s napětím čekal, co dalšího nastane, neboť v rozklíženosti, nelinearitě "příběhu" mohlo přijít cokoli. Po proměně protagonistů v trpaslíky se daný koncept poněkud oslabil/vyčerpal a v této druhé části bych škrtal, možná ji radikálně zkrátil a ponechal jako krátkou pointu. Scénografie, práce s nápisy, hudba a zvuky tradičně, jak to je ve Studiu Hrdinů skoro vždy, skvělé. Herecké výkony zpravidla sebeironické, jaksi toporné, pitvorné jako celé toto představení.

Vůbec jsme nepochopili co a proč (byli jsme dva). Pán vedle po zhasnutí světel na konci jen utrousil: Zaplaťpámbu konec. Neodešli jsme asi jen s ohledem k premiéře (představení nemá pauzu) a cestou domů si říkali, že ani nevíme proč. A ani nevím proč dávám 10 %. Asi za snahu herectva.

Naprosto otřesné. Nechápu jak tak otevřeně sexistické divadlo může fungovat v 21. století. Chaos, ohavná scénografie, pseudofilozofické a patetické příběhy. Snaha působit umělecky. AI záběry. Jediný s/o hercům za to, že to vydrželi, i když si limitů inscenace musí být vědomi. Herecké výkony také byly tím, co z celé inscenace nedělalo jedno velké utrpení. To jsou mí hrdinové. Nevím čím je inscenace přínosná komukoliv. Horák není moc dobrý režisér a celá instituce podle toho taky vypadá - tím nehodnotím jeho osobu - Horáka neznám, ale to jak jeho inscenace vypadají.

Trpaslíci experimentují. Ne formou, ale obsahem. Jste v surreálném snu. Chvíli máte pocit, že mu rozumíte. Pak se ale postavám změní identity a kontury smyslu se rozmlží. Motivy myšky, jezevčíka, kachniček, ducha, správce opuštěného majáku nebo tří trpaslíků se prolínají. Všechny postavy jsou ale velmi přesvědčivé. V jejich lyrickém vyprávění se občas objeví něco velmi lidského. A v tu chvíli je vám příběh povědomý. O zážitek se tady nedělíte s vyprodaným Národním divadlem, ale s vybíravým publikem v několika málo řadách. Jako by se hrálo v bytovém divadle s největším obývákem v Praze. Very interesting.

Trpaslíci nabízejí sebe-ironickou výpověď o vlastním postavení ve společnosti, na půdorysu vlastní ad hoc sebe-mytologie si kladou otázky, jakou roli v této pohádce, ve které žijí svůj život, mají vlastně hrát: ženu, kočku, koně nebo správce? Zmateně klopýtají od jednoho k druhému, snaží se na této šikmé ploše najít pevný bod, kterého by se mohli chytit, nenachází však nic než další a další variace téhož.

Inscenace možná až příliš snadno a rychle servíruje odpovědi na vlastní otázky, to však nedělá tyto otázky samy o sobě méně zajímavé, obzvlášť s hereckými výkony, které jsou jakoby z jiného světa.