Kniha o hřbitově

Inscenace má výbornou literární předlohu a autoři dramatizace se jí chopili s citem a ještě přidali na poetičnosti. Zjednodušené vidění hlavní postavy nám ukazuje lidi z malého města ještě ostřeji, než jak bychom je viděli sami. Přes všechny rozpory ti lidé přece je patří nějak k sobě a snad je to právě ten hřbitov, co je spojuje. Mysteriózní příběhy umrlců připomínají postavy Hrabalovy nebo Marquezovy. Je tu místo pro humor, ale celkově je hra vážná, filozofická, básnivá. Herci mají k textu pokoru, nepřehrávají. Také koník před divadlem je velmi pěkný.

Především za nahrané umrlce, za strýce Otu, bezdomovce a za Darinku Gunárovou. Líbil se mi také podivínský spisovatel-soused. Celkově jsem rád, že za něčím, co vypadalo jako groteska, se nakonec objevily poměrně složité a vážné motivy. Též scéna byla "velmi pěkná". Hra je ovšem celkem dlouhá a hlas hlavního hrdiny člověk tak dlouho snáší opravdu s obtížemi. :) Mile mě překvapil i Erik Rak.

Inscenace má výbornou literární předlohu a autoři dramatizace se jí chopili s citem a ještě přidali na poetičnosti. Zjednodušené vidění hlavní postavy nám ukazuje lidi z malého města ještě ostřeji, než jak bychom je viděli sami. Přes všechny rozpory ti lidé přece je patří nějak k sobě a snad je to právě ten hřbitov, co je spojuje. Mysteriózní příběhy umrlců připomínají postavy Hrabalovy nebo Marquezovy. Je tu místo pro humor, ale celkově je hra vážná, filozofická, básnivá. Herci mají k textu pokoru, nepřehrávají. Také koník před divadlem je velmi pěkný.

Především za nahrané umrlce, za strýce Otu, bezdomovce a za Darinku Gunárovou. Líbil se mi také podivínský spisovatel-soused. Celkově jsem rád, že za něčím, co vypadalo jako groteska, se nakonec objevily poměrně složité a vážné motivy. Též scéna byla "velmi pěkná". Hra je ovšem celkem dlouhá a hlas hlavního hrdiny člověk tak dlouho snáší opravdu s obtížemi. :) Mile mě překvapil i Erik Rak.

Inscenace má výbornou literární předlohu a autoři dramatizace se jí chopili s citem a ještě přidali na poetičnosti. Zjednodušené vidění hlavní postavy nám ukazuje lidi z malého města ještě ostřeji, než jak bychom je viděli sami. Přes všechny rozpory ti lidé přece je patří nějak k sobě a snad je to právě ten hřbitov, co je spojuje. Mysteriózní příběhy umrlců připomínají postavy Hrabalovy nebo Marquezovy. Je tu místo pro humor, ale celkově je hra vážná, filozofická, básnivá. Herci mají k textu pokoru, nepřehrávají. Také koník před divadlem je velmi pěkný.

Především za nahrané umrlce, za strýce Otu, bezdomovce a za Darinku Gunárovou. Líbil se mi také podivínský spisovatel-soused. Celkově jsem rád, že za něčím, co vypadalo jako groteska, se nakonec objevily poměrně složité a vážné motivy. Též scéna byla "velmi pěkná". Hra je ovšem celkem dlouhá a hlas hlavního hrdiny člověk tak dlouho snáší opravdu s obtížemi. :) Mile mě překvapil i Erik Rak.