PONEC - divadlo pro tanec

Dílo kombinující fyzickou performanci, zvukový design a vizuální instalaci. Zabývá se naší společnou budoucností na pozadí současného politického napětí a prohlubující se klimatické krize. Navzdory celosvětově převládajícím pocitům strachu a velké nejistoty přináší pocit očekávání a naděje. Inspirací pro vznik inscenace byly rozhovory s lidmi, v nichž nás zajímala optika osobního rodinného zázemí a vztahů napříč generacemi. Jak si představujeme budoucnost nejen pro sebe, ale i pro generace po nás? Jaký svět si pro ně přejeme a co můžeme nebo chceme udělat pro to, aby se tato přání naplnila...?

Taneční inscenace s prvky detektivního thrilleru o naší kůži – přecitlivělé, obnažené a vyděšené stejně jako celá společnost...

Hudebně-taneční inscenace inspirovaná dávným inuitským příběhem. Hudebníci se rozpohybují a tanečníci se rozezvučí v inscenaci, jejímž tématem jsou člověk a příroda. Proto se přednostně využívají „recykláty“ – tvůrci se pro ně ponořili do svých skladů, kde na další život čeká nepřeberné množství materiálů, hudebních nástrojů a dalších předmětů...

Generační výpověď o stavu bytí, kde krize jako status quo nehledá řešení ani překonání. Jak bychom identifikovali krizi, kdyby měla lidskou podobu? Jak by vypadala, přemýšlela, komunikovala? Inspirováno postaktivismem myslitele Baya Akomolafa, ex-buddhistickou mniškou Kairou Jewel Lingo a obrazy umělecké dvojice Muntean a Rosenblum.

Inscenace inspirovaná nekonečným posloucháním oratoria „El Niňo“ amerického skladatele Johna Adamse, rapových veršů Kae Tempest a hudebního rituálu skupiny Shortparis z petrohradského undergroundu. Tento příběh se uskutečnil a přežívá mezi námi díky orálnímu vyprávění. Tento příběh je o zrození, o těle v těle, o křičícím šepotu, o zvucích, které tvoří prostor. Tento příběh je o mlaďoučké Marii a o jejím dítěti. Tento příběh je o kruzích, které je nutné překročit, abychom se našli nově...

Inscenace propojující tanec a fyzické divadlo, která prostřednictvím tance, humoru a scénografického uspořádání vypráví o vzájemné závislosti, které podléhá každé tělo, na něž zároveň působí mechanika prostoru a ostatních těl – neutuchající koloběh přeměny věcí ve vzájemné provázanosti; mocenský vztah, jehož počátek lze jen mlhavě tušit ve sledu událostí.

Taneční inscenace, inspirovaná interaktivní architekturou, která zkoumá skupinové pnutí ve světě klimatické změny, globální pandemie, neustálého propojení a okamžitých reakcí, kde se prostor mezi námi stává naším kolektivním orgánem žádajícím si změnu...

Inscenace prozkoumávající možnosti transformace těla, úplného zředění bytí, ale i myšlenku stvoření bytosti od nuly, složené z různých kousků. Je možné, aby tělo, jak ho známe, zmizelo? Nebo aby bylo jiné? Jako když se housenka promění v motýla, rozpadne se na své elementární částice a přemění se podle jiného plánu, jiné architektury? Jak „mu---tovat“ naše myšlení, hodnoty a pohled na svět v nezastavitelném cyklu života a v době, kdy je myšlenka zásadní změny všudypřítomná...?

Pohybová inscenace, zabývající se hranicí mezi přílišnou sebeprezentací a trapností. Nestaví jen na choreografii, ale vychází z analýzy postojů a pocitů vyvěrajících ze současné situace z přemýšlení o vztahu mezi divákem a umělcem. Divák „není“ a nevíme, jaký bude, až znovu přijde do divadla...

Strom jako materiál, jako metafora, jako téma i jako netradiční jevištní „partner“ člověka, který je ústředním tématem inscenace...

Inscenace na cestě mezi dokumentem a intimní výpovědí, vlastním tělem a osobní zkušeností. Dvě ženy, obě tanečnice, obě stejně staré, prý si velmi fyzicky podobné. Nejprve o sobě nemají ani tušení, možná jen věděly, že každý má někde svého společníka. Ve společné tvorbě se dotýkají řady témat, jako je ženská psychika a její proměny, osamělost, zranitelnost a v neposlední řadě přijímají stav, ve kterém se momentálně nachází živé umění. A přestože se tyto dvě ženy neznají, mohou sdílet emocionální pouto, které přesahuje geografii...?

Tři performerky podstupují společně s diváky proceduru rozpomínání, v čase, kdy člověkem vyčerpaná příroda již neexistuje. V poetických tanečních obrazech upadají do stavu rozpomínání se na přírodu ve vyprázdněném časoprostoru. Skrze umělou napodobeninu světa, která vytlačila svět reálný, upozorňují na stále větší nahrazování přírodního prostředí za arteficiální produkty lidské činnosti...

Taneční inscenace zabývají se tématem manipulace v osobní, společenské i politické rovině. Dvě performerky se stávají ztělesněním fyzických a vizuálních obrazů inspirovaných mediálním prostorem. V neutichajícím duetu padají spolu s divákem do symbolické jámy lvové, která se stává propastí nejistot a nejednoznačností...

Taneční sólo vyjadřující pocity generace, jejíž dětství zformoval přelom dvou epoch.

Projekt propojující tanec, hudba a činohru, inspirovaný známým dramatem. Jihošpanělská vesnice, kruté osudy, bolest, vztek, touha a nenávist, to vše směstnané do hodiny mezi životem a smrtí. Výrazná světla, temnota a stíny, Luna, co ozáří nejhlubší kouty naší sžírané duše lačnící po pomstě a boji, stejně jako po lásce a usmíření.

Projekt zkoumá uměleckou praxi a systém mnohostranných možností neformální fyzické komunikace mezi umělci. Vzájemná závislost pohání vnímání a zpracovávání podnětů, které se tak v reálném čase pokoušíme pojmenovat. Vznikající a neustále se obnovující tok pohybových informací vytváří pro diváka četné významy, úrovně pokynů a pocitů.

Taneční pohled na dirigování aneb kdo, jak a koho řídí i vede? Kdo je důležitější - dirigent, dílo, interpret či publikum? Kdo má moc a komu patří dílo...?

Nečekaný duet tanečnice a režisérky. Inspirovány osobností Bustera Keatona nás přes veškerou odlehčenost formy dokáží dojmout svou hloubkou a upřímností. Společně hledají hranice jemného humoru, ironie či absurdity a postupy jiné než ty, na které jsme byli zvyklí...

Taneční projekt na pomezí instalace, performance, tance a cirkusu, ve kterém se jediný aktér naplno vrhá do schizofrenní rekonstrukce světa. Barokní robustnost je nahrazena prostorovou skromností a těžkopádné narůstání motivů kompenzuje materiální minimalismus. Stavění a přestavování prostoru nebo dizajn našeho myšlení - PLI konfrontuje nejistou stabilitu architektury s neproměnnou dynamikou člověka...

Taneční kaleidoskop z dějin člověka, který může (ale nemusí) připomenout naše současné výročí. Jak odtančit sto let a nezbláznit se z toho? Čtyři různí tanečníci, čtyři odlišná těla, čtyři temperamenty a řada povědomých okamžiků. Historie v pohybu, tanec jako záznam paměti individuální i kolektivní...

Surrealistický obraz jedné rodiny, která má svoje pravidla a svérázné členy. Jak to asi dopadne, když má každý z nich svou vlastní cestu? A je tento obraz jedné rodiny skutečný nebo je to jen sen, ve kterém obraz visí na stěně starého zámku v Praze...?

Projekt, který se zaobírá propastí mezi akcí a reakcí, zklamáním i uspokojením. Jaké to je, když něco očekáváme? Pětice tanečníků uvádí svá těla do pohybu, jako by je poháněly nekonečné příběhy, záhadné události i prožitá traumata. Společně se snaží rozlousknout hádanky, vyřešit rébusy a složit tak celkový obraz...

Mylná představa, že jsme snad pány svého osudu. Stát dlouho beze slov, oněmělý, oči zalité slzami, hlas uvízlý v hrdle, beze smutku, bez hořkosti, bez truchlení za nesprávného muže. Prohlašuje, že není nic cennějšího, než lidský život.

Taneční sólo nejen o skákání přes švihadlo. Symbolizuje i ambici, touhu po výkonu, snahu o sebezdokonalování. „Přeskakuješ sám sebe, překračuješ své hranice, nebo jsi naopak uvězněn v opakujícím se kruhu, ze kterého nelze vystoupit?“

Fyzické divadlo, během něhož se ocitáme ve světě, který ten náš jen připomíná: dvojice performerů versus jeden podivný předmět s příčlemi a štěřinami. Chtějí se dostat vzhůru, ale výsledek je nejistý: ženou se za mlhavou vidinou, že tam nahoře to bude lepší, jejich pohyb volnější a mysl svobodnější...

Taneční inscenace pro pět mužů. „Studie provokace“ otevírající téma násilí v současné společnosti, lidské potěšení zabíjet a účastnit se násilí. Inscenace zkoumá jemné aspekty vývoje lidského chování a také to, jakými evolučními tlaky lidstvo prošlo a prochází v současném bezprecedentním způsobu života, jenž je orientován pouze na uspokojování momentálních sobeckých potěšení.

Tanečně divadelní interaktivní inscenace na motivy stejnojmenné hudební suity francouzského skladatele Camille Saint-Saënse. Multimediální inscenace propojující pohyb a tanec s videoprojekcemi, originální hudbou a zvuky a v neposlední řadě akcentující i hru světla a stínu, ticha a nehybnosti. Rozmanitý svět živočišné říše, pod zemí i na nebe, v hlubinách i v trávě...

Autorské žonglérsko-akrobatické představení volně inspirované novelou „Rozmarné léto“ Vladislava Vančury

„Žiji ve světě bez zvířat, postrádám jejich pravidla.“ V tomto tanečním duetu se dva lidé rozhodli zažít lov. Jak bude vypadat, závisí na tom, jaká pravidla budou nastolena...

Rodinné taneční představení inspirované fyzikálními zákony.