Opisy

jakž takž dobré... rozpaky... to bych vybrala z kauzální hodnotící tabulky. Ale bylo tam i spousta dobrých momentů, asi bych se víc zaměřila na pomyslnou terapeutickou dílnu, kde se odehrávaly nejzajímavější chvíle. Nejsem znalec Pomezí, ale jako by už byli trochu vyčerpaní.

Překvapuje mě, že dva měsíce po premiéře jsem první hodnotitel inscenace. Možná proto, že diváci nějak nevědí, co na ni říct. Nedivím se. Moc jsem se těšila, ale bohužel Opisy pro mě byly zklamáním. Jestli jsem to pochopila, příběh není podstatný, člověk se má nastavit spíš na vnímání atmosféry a věcí nevyřčených. Jenže na to je dění příliš konkrétní, nedokázala jsem se oprostit od příběhu, který jsem prostě pochopit chtěla. Nedostala jsem ale žádné vodítko, jak ho číst, jen podivné obrazy, navíc téměř beze slov. Po půl hodině mě hra přestala bavit, bohužel, a nebyla jsem rozhodně jediná.

jakž takž dobré... rozpaky... to bych vybrala z kauzální hodnotící tabulky. Ale bylo tam i spousta dobrých momentů, asi bych se víc zaměřila na pomyslnou terapeutickou dílnu, kde se odehrávaly nejzajímavější chvíle. Nejsem znalec Pomezí, ale jako by už byli trochu vyčerpaní.

Překvapuje mě, že dva měsíce po premiéře jsem první hodnotitel inscenace. Možná proto, že diváci nějak nevědí, co na ni říct. Nedivím se. Moc jsem se těšila, ale bohužel Opisy pro mě byly zklamáním. Jestli jsem to pochopila, příběh není podstatný, člověk se má nastavit spíš na vnímání atmosféry a věcí nevyřčených. Jenže na to je dění příliš konkrétní, nedokázala jsem se oprostit od příběhu, který jsem prostě pochopit chtěla. Nedostala jsem ale žádné vodítko, jak ho číst, jen podivné obrazy, navíc téměř beze slov. Po půl hodině mě hra přestala bavit, bohužel, a nebyla jsem rozhodně jediná.

Překvapuje mě, že dva měsíce po premiéře jsem první hodnotitel inscenace. Možná proto, že diváci nějak nevědí, co na ni říct. Nedivím se. Moc jsem se těšila, ale bohužel Opisy pro mě byly zklamáním. Jestli jsem to pochopila, příběh není podstatný, člověk se má nastavit spíš na vnímání atmosféry a věcí nevyřčených. Jenže na to je dění příliš konkrétní, nedokázala jsem se oprostit od příběhu, který jsem prostě pochopit chtěla. Nedostala jsem ale žádné vodítko, jak ho číst, jen podivné obrazy, navíc téměř beze slov. Po půl hodině mě hra přestala bavit, bohužel, a nebyla jsem rozhodně jediná.

jakž takž dobré... rozpaky... to bych vybrala z kauzální hodnotící tabulky. Ale bylo tam i spousta dobrých momentů, asi bych se víc zaměřila na pomyslnou terapeutickou dílnu, kde se odehrávaly nejzajímavější chvíle. Nejsem znalec Pomezí, ale jako by už byli trochu vyčerpaní.