Smrt a dívka

Dlouho očekávaná inscenace (původně byla plánována už na sklonek předminulé sezóny) kolem mě proběhla jako splašený lumík, aby po hlavě skočila do propasti pointy, v níž zmizelo vše, co bylo do té chvíle naznačeno. Autor se snažil o takovou abstrakci, až se vlastně nevyjadřuje prakticky k ničemu, jen se otírá o různá východiska, jež místo aby rozvedl, přesune se k jiným, tento přístup pak nešťastně zdůraznila režie v závěru, kdy publiku chvíli trvalo pochopit, že to už vlastně bylo vše. Tuto neurčitou roztěkanost se sice udatně snaží mírnit aspoň herci, ale větrné mlýny se točit nepřestanou.

55%. Komorní psychologické drama, známé i z Polanského filmové adaptace, se zabývá otázkami viny a práva oběti (bez přímého důkazu) na obvinění a potrestání viníka. Hra se hodí do komorního prostoru, na širokém jevišti v NoDu se však stísněnou atmosféru příliš vytvářet nedařilo. Režisér dovedl herce k civilnímu pravdivému projevu, na druhou stranu nebylo dosaženo výraznější působivosti. V nejtěžší roli se H. Vagnerová chvílemi nejevila zcela věrohodně. Podtext a myšlenky se nedostávaly do popředí či se dokonce ztrácely. Inscenace potenciál látky naplnila jen částečně a zůstala na půli cesty.