Národní divadlo Brno [Mahenovo divadlo]
<< Veselé paničky windsorské | Zaslíbení aneb Balada o lásce a smrti Hany Maškové a Jiřího Štaidla >>
Stanisław Wyspiański
Veselka
Premiéra: 18.10.2013
Překlad: Erich Sojka. Dramaturg: Jan Gogola. Scéna: Tomáš Rusín. Kostýmy: Zuzana Štefunková-Rusínová. Hudba: Petr Hromádka. Režie: Břetislav Rychlík.
Poslední uvedení: rok 2014.
Poslední uvedení: rok 2014.
Magdaléna Tkačíková, Martin Veselý, Zdeněk Maryška, Dita Kaplanová, Jana Štvrtecká, David Kaloč, Ondřej Mikulášek, Jakub Šafránek, Michal Bumbálek, Zuzana Ščerbová, Monika Maláčová, Zdeněk Dvořák, Marie Durnová, Bedřich Výtisk, Petr Bláha, Jaroslav Kuneš, Martin Sláma, Jan Grygar, Lucie Končoková, Klára Apolenářová, Tereza Groszmannová, Vratislav Běčák, Lucie Schneiderová, Jiří Pištěk, Miroslav Novotný, Vladimír Krátký, Pavel Doucek, Iveta Austová...
Stěžejní dílo polského divadla začátku 20. století, kterým autor ve své době předešel všechny evropské modernisty. Na svatbě krakovského intelektuála a venkovské dívky se odehraje všechno, nejen konkrétní lidské osudy, ale zároveň i úžasná metafora osudu národního. Stále aktuální příběh přechází od hořké satiry na politické a společenské poměry až k základní myšlence hry, problému iluze a sebeklamu mýtu o národní jednotě a velké minulosti...
inscenace již byla stažena z repertoáru
Volby
Hodnocení (6)
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Janis 70 %
15.1.2014 | 297 hodnocení
+ souhlasím
65%
Velmi náročná hra ve verších, divácky nevděčná. Přesto dobrá věc pro ND a velký krok Mah. činohry.
Režisér jinotajnou hru adresoval (i pražským) městským intelektuálům, ačkoli na ně (výslovně i na novináře) míří ostnem s výtkou spoluviny za současný spol. marasmus (kocovinu po předchozí veselce, nezřízeném hodování). Řeší i soudobé rozdělení měst a venkova jako nositele přirozenosti a tradice (i husitské), obojí ale selhávají v ochotě/síle situaci změnit. Symbol ztracených klíčů (k revoluci) je neméně hořký.
Velmi vizuální, hudebně, pohybově silné.
Rychlíkova hořká suplika národu.
Velmi náročná hra ve verších, divácky nevděčná. Přesto dobrá věc pro ND a velký krok Mah. činohry.
Režisér jinotajnou hru adresoval (i pražským) městským intelektuálům, ačkoli na ně (výslovně i na novináře) míří ostnem s výtkou spoluviny za současný spol. marasmus (kocovinu po předchozí veselce, nezřízeném hodování). Řeší i soudobé rozdělení měst a venkova jako nositele přirozenosti a tradice (i husitské), obojí ale selhávají v ochotě/síle situaci změnit. Symbol ztracených klíčů (k revoluci) je neméně hořký.
Velmi vizuální, hudebně, pohybově silné.
Rychlíkova hořká suplika národu.
Eva123 60 %
21.10.2013 | 152 hodnocení
+ souhlasím
Inscenace "polského romantického dramatu" Veselka byla ukázkou toho, že národní klasika se nedá vždy lehce převést do jiné národní kultury. V programu se sice psalo o shodných idejích, ale na jevišti vidět nebyly.
První polovina hry potřebovala nejméně o polovinu seškrtat, aby diváci neodešli a viděli i druhou, snad o něco smysluplnější polovinu. - Přeze všechno to bylo podstatně lepší než Balladyna před 15 lety v témže divadle.
Z herců mě zaujala Lucie Schneiderová v roli židovské dívky Ráchel.
První polovina hry potřebovala nejméně o polovinu seškrtat, aby diváci neodešli a viděli i druhou, snad o něco smysluplnější polovinu. - Přeze všechno to bylo podstatně lepší než Balladyna před 15 lety v témže divadle.
Z herců mě zaujala Lucie Schneiderová v roli židovské dívky Ráchel.
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.