Nature

Viděno v rámci ...příští vlna/next wave. Viz blog.
Přestože se mi však pověstný dramatický oblouk nepodařilo spojit, zůstal neotřesitelný zážitek a neutuchající zájem o další Bambuškovu tvorbu. A slova „Chována v nitru hvězda žhne... Ten, kdo ji cítí, neutone" mi v hlavě zůstala navěky.

Nature přináší jen výkřiky, pravda pregnantních významů. Divák je nucen hledat a nacházet si jednotlivosti, které snad mají potenciál promlouvat ke světu, který ztratil kořeny, mezi hrobem a znovuzrozením. Ocitnout se v pasti nesrozumitelnosti celého tvaru je snadné. Míněno i v tom smyslu, kolik metaforických slov zahubí zvukař nebo se na cestě k divákovi ztratí v úzké chodbě v podzemí NNŽ, která je sugestivním hracím prostorem. Miroslav Bambušek v ní rozehrává neskutečné inferno, výtvarně a perspektivou velmi působivé a s impozantní figurou hudebníka, kterým je Vladimír Franz, k tomu.

M. Bambušek umí vybrat téma, ale občas ho uchopí a ztvární tak, že je na hranici srozumitelnosti. Nature je extravagantní jízda! Výtvarně Prekovsky divoké. Hudebně nesmírně výrazné, živý doprovod V. Franze je působivý sám o sobě. Zaujme též pohybové nasazení aktérů. Divák, který je i nenásilně zapojen, může nechat na sebe působit jednotlivosti. Pravděpodobně si však odnese jen pár „výkřiků“ a pojmenování bez servítek. Obávám se, že celku rozumí pravděpodobně jen režisér a možná někdo další z tvůrčího týmu