Dub

Text, jehož smysl mi zjevně unikl. Nerozuměla jsem důvodu, proč je do vedlejší role zrovna tohoto (nekomického, vlastně uměle dojímavého) příběhu obsazován pokaždé jiný, nezaškolený, ale profesionální herec. Na úrovni inscenace to nic nového nepřináší, z mého pohledu nefunguje ani systém nápovědy, již diváci chvíli slyší, chvíli ne. Nezaujal mě žel ani příběh, který se snaží předat.

Netuším, co zlínskou dramaturgii na Crouchově textu tak zaujalo. Princip střídání herců zní nadějně, ve skutečnosti ale neznamená žádnou improvizaci, vše je pevně dané. Hostující herec (na festivalu Zaráz J.Hejcman) se ke svým replikám dostává skrze hlasitou nápovědu od P.Vacka nebo je čte z papíru. Marně jsem přemýšlel, co mi to jako divákovi přináší oproti tomu, kdy by měl druhý herec text pevně nastudovaný. Když se oprostíme od této vachrlaté konstrukce, tak Crouchova hra nic extra originálního nenabízí. Emocionálně silná situace tragické dopravní nehody a smrti dítěte je podávána na hranici kýče s okázalou snahou o "ždímání slz".