Romance pro křídlovku

Vše zásadní již bylo řečeno v hodnotících komentářích kolegů J. Landy a P. Širmera. Inscenace s neoddiskutovatelným poetickým kouzlem, která mi z paměti nevymizela ani téměř pět let po zhlédnutí.

Navázal bych na výstižný komentář J. Landy, s jehož hodnocením souhlasím. Sečtělejší diváci se s Hrubínovou předlohou v nějaké formě či zpracování jistě setkali, přesto se nejedná o notoricky známou látku. Při sledování kladenské inscenace může být neobeznámený divák občas maten dějovými a časovými skoky. Opakování či „refrény“ působí někdy nadbytečně, ale svou funkci mají. Hrubínův text v dramatizaci značně ubyl, což je možná škoda, důsledná práce tvůrců však toto řešení obhájila. Zpracování lze nazvat přinejmenším přijatelným, snad si své příznivce získá.

Nová adaptace Hrubínovy poemy, dle mého názoru jednoho z nejkrásnějších děl české literatury, se snažila akcentovat dramatično příběhu a niterné promluvy hlavní postavy. Tím sice došlo k jistému zjednodušení, ovšem M. Hanuš tyto "ústupky" kvůli převodu do divadelní verze vyvážil režií. Souhra všech složek, ať už se jednalo o výpravu, light design či hudbu a herecké výkony, jimž dominoval V. Čaněk v roli dědečka. M. Vejdělek místy bojoval s přirozeným přednesem Hrubínových veršů, nicméně roli mladíka pohybujícího se mezi dvěma naprosto odlišnými světy lásky a smrti dokázal obsáhnout zdařile.