Plíce

Autor se nespokojil s banálním a mnohokrát zpracovaným uchopením problematiky úvah o rodičovství. Snažil se o komplexnější a globálnější pohled, který se mu do dialogů podařilo umístit se skoro neuvěřitelnou nenásilností. Skrze civilizační problémy se dobral k podstatě a k tomu, co je opravdu důležité. Překvapivá pointa. Autor přímo žádá o komorní pojetí, postavené na herecké dvojici. Režisér s herci uchopili hru za správný konec a zdařile předali její myšlenky. Herectví však možná bylo přece jen až příliš „civilní“, zejména projev J. Grundmana se nejevil dostatečně živý a zajímavý.

74,99 % To nejlepší z "přibylovské éry" (pravda, neviděl jsem Otec / Matka), komorní současně pojatá inscenace současného textu s hostujícím režisérem a hercem, již byste hledali spíše v Praze (či Brně, Ostravě, Plzni...). Text mě zaujal už při scénickém čtení Divadla Letí, Petr Štindl ho úspěšně převedl v plnohodnotnou inscenaci pevně stojící na hereckých výkonech a textu samotném.

75% Hra dost trefně vystihující pocity a otázky přemýšlivějších mladých lidí, kteří stojí před zásadním rozhodnutím, zda do současného světa vůbec přivést potomka. Režie P. Štindla nezahodila ani jedno ze zásadních témat pod stůl a spolu s M. Švestkovou a J. Grundmanem, kteří si byli vyrovnanými partnery, vytvořila poutavou podívanou, v jejímž závěru nechybělo místo ani pro hřejivé nesentimentální dojetí. Velmi zdařilá inscenace.