Očistec

Přemýšlivému divákovi se dostane znamenité alegorie naší připosraženosti, která je přesně tím důvodem, proč se emočně, myšlením a hlavně svobodomyslně nepostavíme proti Goliášům v různých formách. Myšlenky hry se mohou zdát idealistické a jevištní myšmaš může být protivný, ale logiku to dává. I tak to chtělo vzpurného dramaturga s nůžkami nebo naopak bičem pro dopsání postavy Hurta, aby Milan Němec měl o čem hrát. Připojuji se k obdivu nad prací Jaroslava Milfajta (varhany a technologie kolem toho) a hudebně opět hodné pozoru!

Inscenace se utápí v přemíře alegorií. Ty samozřejmě mají něco do sebe, ale na můj vkus jich tam bylo opravdu moc. Jedná-li se o téma očistce (navíc založeného na Dantově Božské komedii), očekáváme, že snad k tomu "očištění" dojde. Po skončení představení si však divák může položit otázku, kdo vlastně tím očistou prošel. Inscenaci nahoru táhne naprosto jedinečná scéna Jaroslava Milfajta (varhany s hrajícími schody byla potěcha pro oči) a několik dobře/vtipně vymyšlených situací(za všechny jmenujme alespoň bubnovací domluvu anebo šachovou partii, ve které zaujmou především dětští herci).