Bůh by řekl: bože, vy jste divný

Slibné východisko. S tématem souznělo prostředí dvorku pod dálnicí, kde hučel zvuk projíždějících aut. Divadelní i filmová část měly svou vizuální působivost. Hledání souvislostí mezi příliš oddělenými částmi však vyžadovalo až přílišnou trpělivost, takže na nadstavbu (která patrně měla být smyslem) nezbýval čas ani úsilí. Režisérská dvojice možná pracovala příliš odděleně, bylo by žádoucí intenzivněji spolupracovat a více dbát na propojování a umisťování styčných bodů. Zmíněné slibné východisko zůstalo v realizaci na půli cesty, z diváckého hlediska převážily rozpaky.

Což o to, bylo to pěkně vymyšlené i realizované, propojení divadla a filmu fungovalo, na mé repríze už (na rozdíl od premiéry) byly vychytány i technické nedostatky, i hercům jsem věřil... Ale celkově mě to příliš nezaujalo, byť by to asi měl být pokus o výpověď více méně mé generace, nemohl jsem se s tím nějak ztotožnit.

Atmosféra periferního dvorku MeetFactory účelně podporuje iluzi syrové autenticity obou příběhů. Přiznávám, že mi chvilku trvalo se plně vžít do děje a pochopit zcela některé souvislosti, každopádně finální průsečík na mě zapůsobil s kýženou emoční razancí. Zajímavý site specific počin.

Ač podobné projekty nejen vyhledávám, ale odpouštím jim i případné technické nedostatky, tak viděno na premiéře, musím bohužel konstatovat, že nesrozumitelnost provázela celou inscenaci ve velké míře a to i filmové záběry. Zrovna u tohoto filmově-divadelního kusu a textu mě to opravdu mrzí. Přesto musím vyzdvihnout, jak tvůrci divadlo a film propojili. Sociální drama z filmu jsem i přes špatnou viditelnost cítil poměrně intenzivně (potlesk pro dětské představitele) a sourozenecké vztahy měly především díky výbornému Matějovi Nechvátalovi také značnou sílu. Snad budou další reprízy čitelnější.