Jubileum

Tabori se tématům souvisejícím s židovskými otázkami věnuje (z pochopitelných důvodů) systematicky, ani Jubileum není žádným odpočinkovým dílem. Stavba hry mě moc nevyhovovala, ale odnesl jsem si pár zajímavých myšlenek. Postavy ve hře vystupují „posmrtně“, asi proto režisér použil výraznou (až extravagantní) stylizaci. Výtvarná stránka i podání herců s koncepcí souzněly. Nemyslím však, že režijní pojetí bylo vhodnou cestou přinášející správné vyznění. Navíc různé nápady (herec hrající dvě role či herečka v mužském partu) pokládám za zbytečné znepřehlednění, text je dost složitý sám o sobě.