Klára 3847 aneb Příliš mnoho hvězd

Tato mimořádně cenná inscenace vznikla z vnitřní potřeby, jako katarzní výpověď něčeho navždy zasutého v genech (Lenka Lavičková hraje o osudech své babičky). Hrůzy holocaustu popsané úsporným způsobem jsou ideální edukační platformou pro hlavní cílovou skupinu této inscenace, tedy mládež. Přesto říkám: škoda, že inscenace nenabídne víc než popis či vyprávění, zvláště víme-li o kreativitě jiných inscenací DVD. Vše pevně stojí na výkonu Lenky Lavičkové, s níž si příběh odprožijete též. Ostatní více či méně přesvědčivě plní úlohu ztvárnit řadu postav s příběhem spojených.

Jako snad všechny příběhy holocaustu i tento je plný smutku a naděje. Na začátku je také plný diváckých rozpaků místy až zoufalství (například z Klářiny paruky nebo gest při vlasteneckém projevu LukášE Masára), ale ty naštěstí přejezdem do Osvětimi končí a zbytek inscenace se odehraje bez větších hereckých či režijních přešlapů.

Tyto hry je tak trochu těžké hodnotit. Z hlediska vyprávěného příběhu je to samozřejmě silné téma, které vždy stojí za to si připomenout. Z výchovného hlediska jistě velice poučné, na něco takového by měly chodit školní výpravy. Ale když to vemu čistě divadelně, tak je to z větší části "pouze" konstatování historických faktů a známých hrůz koncentračních táborů, které jsou přehrány v rámci jednoho působivého životního příběhu. Co stojí jistě za vyzdvihnutí je velmi dobrý a hodně emotivní výkon hlavní představitelky Lenky Lavičkové.