Oblak, který tančil valčík

O. Kepka má díky svým bohatým rozhlasovým zkušenostem dar pracovat s hlasem a přitáhnout jím pozornost. Navíc dbá na dikci, jeho přednes je velmi sofistikovaný. V pořadu přibližuje na základě dialogu se svým synovcem osobnost F. Peroutky a samozřejmě dojde i na hercova milovaného K. Čapka. Ve zmiňovaném dialogu ovšem spatřuji jedinou slabinu - postava synovce má spoustu replik, jimiž doslova volala po jevištním ztvárnění. Taneční výstupy zdařile podkreslovaly atmosféru doby. Inscenace, která má právě ve Viole své opodstatněné místo.

Jakkoli podstatnému a podnětnému scénickému čtení o F.Peroutkovi, jeho době a známých, by prospěla výraznější a nápaditější režie a obecně jevištní práce. Zejména stran druhého hlasu, který zaznívá tak často, že by si zasloužil víc než zvukovou podobu ze záznamu. Bez ohledu na sympatické taneční výkony v doprovodu bych víc než tanečníky na jevišti ocenila právě jej. A vedle toho menší závislost na textu. Herecký výkon O.Kepky v podstatě "degraduje" na rozhlasový, přičemž zejména v humornějších pasážích a kontaktnějších částech je to škoda. Text tak místy těžce udržuje diváckou pozornost, dobová hudba a lehké světelné změny to samy nezachrání.