Princip náhody

Solidně napsaná hra v Ungeltu nenašla svého režiséra. V. Vencl se soustředil pouze na její první plán, a tak je na jevišti k vidění jen banální tuctový příběh. Jestliže režijní vedení A. Mihulové patřilo k největším kladům inscenace, v případě J. Vlasáka tomu bylo opačně - ten si po celou dobu vystačil s jednou polohou. Je také otázkou, zda by měl být herec po sedmdesátce tlačen do toho, aby hrál starého muže. Cítím v tom jistý paradox... Za ne příliš dobrý nápad považuji antiiluzivní řešení scény (herci se po svých výstupech před diváky převlékají), čímž se zcela narušila kontinuita příběhu.

Svým způsobem experimentální komedie. Podivným vztahem, který se zrodil poněkud „násilně“ z iniciativy Georgie a v němž nezáleží na pravdivosti vyřčených slov, autor netradičně poukazuje na podstatu a jistou účelovost společného bytí. Dramaturgický výklad ucházející, režie má rezervy zejména ve vedení herců. Dobře si počínala A. Mihulová, jež odkryla i jiné polohy svého herectví. Pro méně atraktivní mužský part nebyl J. Vlasák dostatečně charismatický, převážně si vystačil s „překvapenou“ polohou, která se postupně stala nezajímavou. Návštěva je sázkou do loterie, část obecenstva hru nepřijme.

Hra pojmenovaná v originále po Heisenbergovi rozhodně nepostrádá určité prvky neurčitosti. Ale je zde myslím docela pěkně ukázáno jak nelze mít vše najednou a jednoduše když se soustředíme jedním směrem logicky nám uniká pozornost jinde. Samotné dialogy na mě pak působily dobře nahodilým dojmem, a někdy to vypadalo, že směřování hry není nijak dané. To ve výsledku správně posloužilo k upoutání pozornosti a zájmu o další průběh. Nicméně vše se jednou vyčerpá a zvolená délka je tak akorát na hraně. Oba aktéři pak potěšili svým veskrze příjemným přirozeným herectvím. Celkově pozitivní dojem. 68%