Skleněné prkno

Hra, kterou diváci panu Suchému odmítli, ale já nevím proč. Za mě jedna z lepších věcí na repertoáru Semaforu, i když nejde o úplnou místní klasiku. Jitka Molavcová v roli, která netvoří tandem s Jiřím Suchým, je pro mě zajímavé zpestření proti většině další semaforské produkce.

Hra je postavena na absurdní zápletce, která umožňuje rozvinout spoustu dobrých nápadů, komických situací a slovních hříček. Chybí ji však pevná dramaturgická koncepce, která by ji dodala tempo a záživnější rytmus. Zvlášť patrné je to na nevyrovnaných dvou jednáních (první je nudně statické, divák je vtažen do představení až po přestávce), což byl problém některých Suchého her už v minulosti (např. Laura a Oliver). Inscenaci by prospěly dramaturgické zásahy a oživení první části, třeba prolínáním se scénami ze druhé části (z baru). Prolínání rovin se Suchému ostatně povedlo již v Levanduli.

Hra, kterou diváci panu Suchému odmítli, ale já nevím proč. Za mě jedna z lepších věcí na repertoáru Semaforu, i když nejde o úplnou místní klasiku. Jitka Molavcová v roli, která netvoří tandem s Jiřím Suchým, je pro mě zajímavé zpestření proti většině další semaforské produkce.

Hra je postavena na absurdní zápletce, která umožňuje rozvinout spoustu dobrých nápadů, komických situací a slovních hříček. Chybí ji však pevná dramaturgická koncepce, která by ji dodala tempo a záživnější rytmus. Zvlášť patrné je to na nevyrovnaných dvou jednáních (první je nudně statické, divák je vtažen do představení až po přestávce), což byl problém některých Suchého her už v minulosti (např. Laura a Oliver). Inscenaci by prospěly dramaturgické zásahy a oživení první části, třeba prolínáním se scénami ze druhé části (z baru). Prolínání rovin se Suchému ostatně povedlo již v Levanduli.

Hra je postavena na absurdní zápletce, která umožňuje rozvinout spoustu dobrých nápadů, komických situací a slovních hříček. Chybí ji však pevná dramaturgická koncepce, která by ji dodala tempo a záživnější rytmus. Zvlášť patrné je to na nevyrovnaných dvou jednáních (první je nudně statické, divák je vtažen do představení až po přestávce), což byl problém některých Suchého her už v minulosti (např. Laura a Oliver). Inscenaci by prospěly dramaturgické zásahy a oživení první části, třeba prolínáním se scénami ze druhé části (z baru). Prolínání rovin se Suchému ostatně povedlo již v Levanduli.

Hra, kterou diváci panu Suchému odmítli, ale já nevím proč. Za mě jedna z lepších věcí na repertoáru Semaforu, i když nejde o úplnou místní klasiku. Jitka Molavcová v roli, která netvoří tandem s Jiřím Suchým, je pro mě zajímavé zpestření proti většině další semaforské produkce.