Lásky hra osudná

Jednoaktová hříčka bratrů Čapkových se z tvorby autorů díky své jednoduchosti a rozvernosti vymyká. Nechali se inspirovat lidovou komedií dell´arte, přičemž pracovali se základními typy této dramatiky. Divadlo MA inscenaci šťastně uvedlo v grottě pražské Grébovky, jejíž jedinečné prostředí s takovým typem divadla krásně souzní. Režie hru inscenovala s lehkostí, kterou herecky vyrovnané obsazení dokázalo udržet po celou dobu 70 minut. Rád bych vyzdvihl aspoň P. Kolmana a také S. Beaumont, jejíž obsazení proti typu s sebou neslo navíc přidanou dávku humoru. Komedie dell´arte není mým šálkem kávy, přesto jsem však představení sledoval se zájmem.

65 %. Ranou jednoaktovku bratří Čapků nastudovali v Divadle MA s nesporným energickým zápalem, dílčí situace jsou zde v rámci zvoleného principu nadsázky kořeněny přiměřenou dávkou sympatického humoru, který dobře funguje při hrátkách se slovy i s typologií jednotlivých postav, celek vděčně doplňují rozličné písňové vstupy. Mezi solidními hereckými výkony všech mě nejvíce zaujal ten Petra Kolmana, jenž v roli Gillese svedl nabídnout opravdu empatickou práci s emocí. Nápad na letní uvádění hry v prostoru Grotty v pražských Havlíčkových sadech je vysloveně šťastný, její prostředí vyzařuje specifickou energii a divadelní iluzi působivě umocňuje.

Bratři Čapkové se ve své rané aktovce pokusili aktualizovat a obohatit principy commedie dell’arte. Ani před stoletím text výrazněji nezaujal, přesto nebyl zcela zapomenut. Původní hra není sama o sobě příliš nosná, nabízí se pracovat s posuny či dodanou nadstavbou. Režisérce M. Arzumanové a hercům se daří těžkopádnost předlohy zlehčovat a diváky úspěšně bavit, zejména zpívanými vsuvkami různých žánrů. Z obsazení nejvýrazněji zaujmou O. Král a P. Kolman. Chyběla však opora dramaturga. Například se těžko hledaly důvody, proč byla Isabella obsazena zcela proti typu, proč její charakter byl jako jediný popřen a nesouzněl s nadsazením ostatních.