Otcizení

Inscenace, jejíž příprava byla pro tvůrce jistě výbornou terapií. Nepozapomnělo se však na diváka?

Z tématu šlo vytěžit mnohem víc, než bylo nabídnuto. Zůstalo u pouhých náčrtů, které navíc nebyly ani herecky zajímavě ztvárněny, vlastně zaujal jen M. Nechvátal. Jedná se o pokus, který měl zůstat spíš na učebně, jak bylo původně zamýšleno.

Pokud bylo smyslem navodit v divákovi pocit otcizení od dané hry, tak u mě se toto setkalo s úspěchem. Sice byla patrná snaha předvést různé příběhy otcizení dětí od otce, ale realizace mi přišla bohužel slabší. Převládaly ve mě pocity nezájmu, nudy a menšího zmatení. Po herecké stránce též spíše průměr. Pochvala snad jen pro M. Nechvátala, který předvedl na konci vydařenou scénu a též pro klavírní doprovod.