Bledý oheň

Na rozdíl od kolegů jsem ani neměl takovou nesnáz s textem, byť i já se přiznávám, že román V. Nabokova jsem nečetl, ale těch klacků, co mi pan J. Ondra hodil během představení pod nohy, bylo poměrně dost. Takže jsem se musel pozorně soustředit, abych nezakopl a už nezůstalo tolik chvil na skutečné prožití jinak zajímavé inscenace. Po vizuální stránce povedené, výkon především M. Dudka výtečný a hraní si se slovy či například tepání do kritiky, to rozhodně stálo za zhlédnutí. Nevím, jestli se vlastně dalo vytěžit z původního textu více, ale nijak zvlášť jsem předlohou i hrou zasažen nebyl.

54,99 % Přiznám se, že Nabokovovu předlohu neznám, což mi inscenace dala pořádně sežrat, většinu své energie jsem tak věnoval tomu, abych si poskládal příběh. Myslím, že to se mi ve výsledku podařilo, mám ale vážné pochybnosti, že je tohle správná interakce tvůrců s publikem.

Divadelníci z D21 se nevyhýbají komplikovaným předlohám. Tato ctnost se jim občas stane pastí. Román Pale Fire u nás prakticky nikdo nezná (v češtině byl vydán nedávno) a dramaturgie na to evidentně nepomyslela. Věřím, že celé to kombinační pohrávaní s identitami je rafinované, do hry vstupuje nadinterpretace a kdoví, co ještě. Aby divák nebyl ztracen, potřebuje i perfektní hereckou prezentaci (opět složitého) textu, což je další problém ansámblu Déčka. A tak zbývá práce s atmosférou, která je rozehrána s využitím minimalistických, ale docela působivých prostředků.